Lískovníček klasnatý

Detailní popis produktu

Lískovníček klasnatý - v zahradách mírného pásma vytváří hustý, opadavý keř s široce rozložitou korunou, obvykle 1,5–2,5 m vysoký a 2–3 m široký. Větve jsou mírně klenuté a rozprostřené, takže koruna působí vzdušně, ale přitom zaplní prostor. Listy jsou střídavé, vejčité až okrouhle vejčité, asi 5–10 cm dlouhé, na líci matně zelené, na rubu jemně šedozelené, s lehce štětinatě pilovitým okrajem. Na podzim se vybarvují do žlutých až zlatooranžových odstínů a doplňují tak jarní efekt květů podzimním zbarvením. Největší ozdobou jsou květy, které se objevují velmi časně, od března do dubna, často ještě před úplným rašením listů. Nesou se v převislých hroznech dlouhých přibližně 5–10 cm, složených z drobných, zvonkovitých, světle až máslově žlutých květů. Každý květ má nápadné žluté okvětní lístky a červenavé prašníky, květenství působí jemně, ale nápadně, zvlášť na holém dřevě. Vůně je sladká, s mandlovým nádechem, dobře patrná za klidných jarních dnů a láká včely i jiné opylovače. Po odkvětu se vytvářejí nenápadné tobolky, dekorativní hodnota spočívá především v květech a listu. Keř se výborně hodí do přírodně laděných kompozic, pod vyšší stromy, do jarních koutů s dřevinami jako vilíny, dříny, pierisy nebo japonské javory a s podrostem z kapradin, pěnišníků a jarních cibulovin.

Pěstování: Vyžaduje polostinné stanoviště nebo místo s ranním sluncem a odpoledním přistíněním. Lískovníček dobře snáší světlo, ale nesnáší kombinaci plného poledního slunce a vysychavé půdy, kde mohou listy hnědnout a kvetení být kratší. Ideální je závětrná poloha, například u zdi nebo v podrostu vyšších stromů, kde je chráněn před studeným větrem. Půda má být hlubší, humózní, živinami bohatá a dobře propustná, s trvale mírnou vlhkostí. Nejlépe mu vyhovuje mírně kyselá až neutrální reakce, přibližně pH 5–6,5. Při výsadbě je vhodné do jámy přidat rašelinu, lesní hrabanku nebo kvalitní kompost a zajistit drenážní vrstvu, aby voda v zimě a na jaře nestagnovala. Výsadba probíhá od března do října, mimo období silných mrazů a letních veder. V prvních letech po výsadbě se udržuje pravidelná, ale přiměřená zálivka, půdu kolem keře chrání vrstva mulče z kůry či štěpky, která omezuje výpar a stabilizuje teplotu. Hnojení se provádí zjara menší dávkou hnojiva pro kyselomilné dřeviny nebo kompostem. Řez není obvykle nutný, zachovává se přirozený tvar, po odkvětu se pouze odstraňují suché, poškozené nebo silně křížící se větve. Mrazuvzdornost vyzrálých rostlin se pohybuje přibližně kolem −23 °C, v chladnějších polohách pomáhá chráněné mikroklima a zimní mulčování kořenového krčku. Květy snesou běžné jarní mrazíky, při prudkém ochlazení v době plného květu může část květů zhnědnout, keř však spolehlivě obráží. Choroby a škůdci se objevují jen zřídka, nejčastějším problémem je kombinace přemokření a chladu, vedoucí k oslabení kořenů. Při výsadbě více jedinců vedle sebe se doporučují rozestupy asi 1,5–2 m, aby v dospělosti vynikla šířka koruny, převislé hrozny květů i podzimní barvy.

Autor: Nikol | Revize: 11.12.2025