Lítostka - Arisaema griffithii Arisaema griffithii

Detailní popis produktu

Lítostka - pochází z vlhkých podhorských lesů východního Himálaje a přilehlých oblastí Tibetu a Nepálu. V přírodě roste v humózní půdě bohaté na zetlelý listový opad, často v mozaice světlin a řídkého podrostu. Jde o hlíznatou, v létě zatahovající trvalku, která na jaře vytváří obvykle dva vzpřímené listy, každý rozdělený do tří kosočtverečných lístků. Dospělá rostlina dorůstá zpravidla 50–60 cm na výšku a 30–45 cm do šířky. V květnu až červnu se u země objevuje květenství tvořené toulcem dlouhým přibližně 10–25 cm. Toulec bývá zelený až purpurový, hustě žilkovaný a kápovitě prohnutý, takže připomíná hlavu kobry. Uvnitř je palice s drobnými květy, po nichž mohou v pozdním létě následovat červené bobule. Z hlediska opylení jde obvykle o hmyz, pro včely je to spíše doplňkový zdroj. V kompozici působí přirozeně s kapradinami, bohyškami, dlužichami, brunnerami a dalšími stínomilnými trvalkami, kde vynikne kontrast textur listů. Při manipulaci je vhodná opatrnost, šťáva může dráždit pokožku a rostlina je při požití škodlivá.

Pěstování: Stanoviště vyhovuje chladnější a vlhčí, nejlépe v polostínu s ochranou před poledním sluncem a vysušujícím větrem. Půda se osvědčuje humózní, kyprá a propustná, trvale mírně vlhká, s pH 5,5–7,0. Drenáž je důležitá hlavně v zimě, kdy nadbytek vody zvyšuje riziko hnilob hlíz. Hlízy se ukládají do větší hloubky, přibližně kolem 20 cm, aby byly stabilně v chladnější zóně půdy. Zálivka se vede pravidelně během růstu, po zatažení listů se omezuje, aby substrát nebyl dlouhodobě mokrý. Výživa se obvykle řeší kompostem nebo listovkou na jaře, případně slabou dávkou hnojiva pro trvalky v dubnu až květnu. Řez není potřeba, pouze se odstraňují zasychající zbytky po zatažení. V českých podmínkách je druh jen slabě mrazuvzdorný, přibližně do 0 až 5 °C, proto se uplatňuje zimní kryt silnější vrstvou listí a chvojí nebo pěstování v hlubších nádobách, které se na zimu přenášejí do bezmrazé místnosti s teplotou okolo 2–8 °C. Sazenice se vysazují na jaře, obvykle v březnu až květnu, v chladnějších polohách spíše později. Pro zapojený efekt v podrostu se počítá přibližně 6–9 rostlin na m², podle očekávané šířky. Z možných škůdců se objevují slimáci a lalokonosci, u čerstvě rašících výhonů i okus. Choroby bývají spíše výjimečné, pokud je půda vzdušná a nepřemokřená. Mulč z listovky nebo jemné kůry pomáhá udržet rovnoměrnou vlhkost a tlumit výkyvy teplot v kořenové zóně. Rozmnožení je možné odnožemi v pozdním létě nebo výsevem, který vyžaduje trpělivost.