Lomikámen cortusifolia Dancing Pixies 'Tinka' - Saxifraga cortusifolia Dancing Pixies 'Tinka' Saxifraga cortusifolia Dancing Pixies 'Tinka'

Detailní popis produktu

Lomikámen cortusifolia Dancing Pixies 'Tinka' - z řady Dancing Pixies navazuje na lesní stanoviště východní Asie, kde druh roste ve vlhkém stínu skal a podél potoků. Řadu Dancing Pixies vyšlechtila německá školka Heuger jako skupinu podzimně kvetoucích kultivarů. Rostlina tvoří nízké polostálezelené trsy s přízemními růžicemi okrouhlých, dlanitě laločnatých listů o průměru 7–10 cm. Olistění je tmavě zelené až olivové s purpurovým nádechem, který se na podzim dále zvýrazní. V době květu dorůstá trvalka výšky asi 20–25 cm a šířky 25–30 cm. Od srpna do listopadu nese na tenkých, načervenalých stoncích volné laty hvězdicovitých květů v růžových až růžově purpurových odstínech s typicky prodlouženým spodním okvětním lístkem. Květy jsou středně velké, bez výrazné vůně a v plošné výsadbě působí jako jemný růžový závoj nad tmavým listem. Poskytují pozdní nektar včelám a dalším opylovačům, když většina trvalek už nekvete. Druh Saxifraga cortusifolia má v literatuře uváděné jedlé listy, není považován za jedovatý a v přírodě roste na vlhkých stinných místech; u kultivaru 'Tinka' se však v zahradách využívají především okrasné vlastnosti. V zahradě se dobře uplatní v podrostu pod keři, na stinném okraji skalek i v nádobách na balkon či terasu, kde vytváří nízký koberec a jemně propojuje výsadbu. Vhodnými partnery jsou vřesovce a vřesy, stínomilné kapradiny, dlužichy a bohyšky, které doplní tmavé listy a prodlouží sezónu zajímavé struktury.

Pěstování: Dává přednost umístěný na stinných a polostinných partií zahrady. Rostliny prospívají v chráněné poloze bez prudkého poledního slunce, nejlépe na východní nebo severní straně budov či pod lehkým krytem stromů. Vyhovuje jim humózní, živná, dobře propustná půda s rovnoměrnou vlhkostí, pH zhruba 6–7,5. Půda by neměla vysychat ani být dlouhodobě přemokřená, vhodná je vrstva jemného štěrku nebo mulče z listovky, která chrání kořeny před výkyvy teplot a pomáhá udržet vlhkost. Výsadba se provádí od března do října, v chladnějších oblastech spíše na jaře, přibližné rozestupy 20–25 cm, což odpovídá asi 12–16 rostlinám na m² při plném pokrytí. V nádobách se doporučuje kvalitní substrát pro trvalky s příměsí kompostu a drobného štěrku, nádoba s odtokovým otvorem a pravidelná, ale střídmá zálivka. Hnojení bývá mírné, na jaře postačí menší dávka organického hnojiva nebo kompostu. Mrazuvzdornost odpovídá přibližně krátkodobému poklesu teplot k −10 °C, ve volné půdě v teplejších oblastech ČR rostliny dobře přezimují pod lehkým zimním krytem z chvojí či listí. V nádobách a ve vyšších polohách se doporučuje nádoby na zimu chránit nebo přenést do chladného, bezmrazého prostoru. Po odkvětu se mohou odkvetlá květenství odstřihnout a ponechat listové růžice, které zůstávají dekorativní do zimy. Z chorob a škůdců se objevují mšice, slimáci a především larvy lalokonosců, kterým prospívají vlhčí, zastíněná stanoviště, při dlouhodobém přemokření hrozí plíseň šedá. Celkově jde o pomalu přirůstající, nenáročný druh, pokud je zajištěno stinné stanoviště, humózní půda a zimní ochrana v nejchladnějších obdobích.

Autor: Nikol | Revize: 26.11.2025