Lomikámen vždyživý 'Mt. Maglic' - Saxifraga paniculata 'Mt. Maglic'

Detailní popis produktu

Lomikámen vždyživý 'Mt. Maglic' - rozetová trvalka ze skupiny vápencových lomikamenů, které v přírodě osídlují skalní římsy a štěrbiny s rychlým odtokem vody. Druh Saxifraga paniculata má široké, cirkumboreální rozšíření v horách Evropy a na Kavkaze a také v chladnějších oblastech Severní Ameriky. Název kultivaru odkazuje na horskou lokalitu Mt. Maglić. Rostlina vytváří husté přízemní růžice z dužnatých, kožovitých listů, na okrajích jemně zubatých a často se světlými vápenitými inkrustacemi. Díky tomu má olistění stříbrozelený tón a polštář působí čistě i mimo dobu květu. Trs se rozšiřuje pomalu na krátkých výběžcích a vytváří nízký polštář zhruba 25–35 cm široký. U rozetových lomikamenů se mohou starší růžice po několika letech vyčerpat, porost však obnovují mladé růžice v okolí. Samotné růžice bývají vysoké kolem 3–5 cm, v čase kvetení vyrůstají přímé lodyhy zhruba 10–15 cm. Květy se objevují v květnu a červnu, jsou drobné, zpravidla bílé, někdy s nenápadným tečkováním, a vyhledávají je drobní opylovači. 'Mt. Maglic' se uplatňuje ve vápencových skalkách, ve spárách suchých zídek, v štěrkových záhonech i v kamenných korytech, kde dobře ladí s netřesky, rozchodníky a mateřídouškou.

Pěstování: Vyžaduje stanoviště s plným sluncem až lehkým polostínem a především výbornou drenáž, protože zimní vlhkost bývá častější příčinou ztrát než mráz. Vhodná je chudá, minerální půda se štěrkem a kamenivem, ideálně neutrální až slabě zásaditá pH 6,5–7,8. U těžších půd se do výsadbové jamky přidává hrubý písek a drť a povrch se často kryje štěrkovým mulčem, který omezuje znečištění růžice a snižuje riziko uhnívání krčku. Důležité je i proudění vzduchu, proto se rostlina neumisťuje do zapadaných koutů s dlouhou sněhovou pokrývkou. Sazenice se po výsadbě obvykle rychle ujímají, zálivka bývá potřebná hlavně po výsadbě a během dlouhého letního sucha, následně rostlina snáší sušší režim. Hnojení se drží střídmé, vhodnější jsou malé dávky na jaře a po odkvětu, aby pletiva dobře vyzrávala. Na jaře se odstraňují poškozené listy a po odkvětu lze zkrátit stvoly, růžice pak zůstává kompaktní a při minimálním rušení bývá dlouhověká. Pěstování v nádobě je možné, pokud je použita drenážní vrstva a minerální substrát s podílem drtě, v zimě je důležité chránit nádobu před dlouhodobým deštěm. Výsadba je vhodná od března do října při nezamrzlé půdě. Při rozestupech 20–25 cm se počítá přibližně 16–20 rostlin na m². Mrazuvzdornost se v zahradních podmínkách běžně pohybuje okolo -30 °C, nejčastějším problémem bývá hniloba při přemokření, ojediněle se objevují mšice na květních stvolech nebo poškození slimáky. Zejména v deštivých zimách.

Autor: Nikol | Revize: 8.1. 2026