Lomikámen vždyživý 'Rex' - Saxifraga paniculata 'Rex'

Detailní popis produktu

Lomikámen vždyživý 'Rex' - rostlina má široké, cirkumboreální rozšíření od horských oblastí Evropy a Kavkazu až po chladnější části Severní Ameriky, typicky na sutích a v puklinách, kde kořeny sahají do jemné štěrkovité drti. Kultivar 'Rex' bývá uváděn také pod synonymem Saxifraga aizoon 'Rex' a vyznačuje se úzkými, podlouhlými listy v přitisklých růžicích. Listy jsou kožovité, 2–4 cm dlouhé, na okrajích jemně pilovité a u zoubků se často ukládají světlé vápenité krupičky, takže polštář získává stříbrozelený tón i mimo dobu kvetení. Růžice bývají vysoké kolem 3–5 cm, vytvářejí hvězdicovitou kresbu a u vyzrálých trsů mívají až kolem 8–9 cm v průměru. Trs se rozšiřuje pomalu na krátkých výběžcích a obvykle dorůstá zhruba 25–35 cm do šířky. Jednotlivé růžice mohou být po letech krátkověké, trs je však průběžně nahrazuje mladými rozetami v okolí. V květnu a červnu vyrůstají nad listy přímé lodyhy 15–20 cm s ploššími chocholíky drobných krémově bílých květů, často na načervenalých stopkách. Květy vyhledávají drobní opylovači a rostlina zůstává výrazná i po odkvětu. Vynikne ve vápencové skalce, ve spárách suchých zídek i v kamenných korytech, kde ladí s netřesky, rozchodníky, tařičkami a mateřídouškou.

Pěstování: Vyžaduje stanoviště s plným sluncem až lehkým polostínem a především výbornou drenáž, protože zimní vlhkost bývá častější příčinou ztrát než mráz. Vhodná je chudá, minerální půda se štěrkem a kamenivem, ideálně neutrální až slabě zásaditá pH 6,5–7,8. U těžších půd se do výsadbové jamky přidává hrubý písek a drť a povrch se často kryje štěrkovým mulčem, který omezuje znečištění růžice a snižuje riziko uhnívání krčku. Důležité je i proudění vzduchu, proto se rostlina neumisťuje do zapadaných koutů s dlouhou sněhovou pokrývkou. Sazenice se po výsadbě obvykle rychle ujímají, zálivka bývá potřebná hlavně po výsadbě a během dlouhého letního sucha, následně rostlina snáší sušší režim. Hnojení se drží střídmé, vhodnější jsou malé dávky na jaře a po odkvětu, aby pletiva dobře vyzrávala. Na jaře se odstraňují poškozené listy a po odkvětu lze zkrátit stvoly, růžice pak zůstává kompaktní a při minimálním rušení bývá dlouhověká. Pěstování v nádobě je možné, pokud je použita drenážní vrstva a minerální substrát s podílem drtě, v zimě je důležité chránit nádobu před dlouhodobým deštěm. Výsadba je vhodná od března do října při nezamrzlé půdě. Při rozestupech 20–25 cm se počítá přibližně 16–20 rostlin na m². Mrazuvzdornost se v zahradních podmínkách běžně pohybuje okolo -30 °C, nejčastějším problémem bývá hniloba při přemokření, ojediněle se objevují mšice na květních stvolech nebo poškození slimáky. Zejména v deštivých zimách.

Autor: Nikol | Revize: 8.1. 2026