Lomikámen vždyživý 'White Hill' - Saxifraga paniculata 'White Hill' Saxifraga paniculata 'White Hill'

Detailní popis produktu

Lomikámen vždyživý 'White Hill' - nízká a trsnatá trvalka, která patří do sekce Ligulatae, tedy mezi rozetové saxifragy s vápenitou inkrustací na okrajích listů. V přírodě má cirkumboreální rozšíření v horských oblastech Evropy a Kavkazu i v chladnějších částech Severní Ameriky, nejčastěji na skalních římsách, sutích a v úzkých puklinách, kde voda rychle odtéká. Kultivar 'White Hill' vytváří husté přízemní růžice šedozelených, kožovitých listů, které mohou být jemně ochmýřené a na okrajích „poprášené“ vápenitými krupičkami. Listy bývají úzce obkopinaté, s jemným zoubkováním, a v růžici skládají čistou, geometrickou kresbu. Růžice jsou vysoké kolem 3–5 cm a postupně přecházejí do nízkého polštáře přibližně 20–30 cm širokého. Jednotlivé růžice mohou být po několika letech krátkověké, trs si však udržuje tvar díky mladým růžicím na krátkých výběžcích. V červnu a červenci se objevují vzpřímené lodyhy zhruba 10–15 cm, často s načervenalým nádechem, které nesou volnější laty drobných květů asi 1 cm širokých. Okvětní lístky jsou bílé, střed květu žlutý a květy vyhledávají drobní opylovači. V kompozici dobře ladí s netřesky, rozchodníky, tařičkami a mateřídouškou, kde stříbřitý lem růžic zvýrazní strukturu kamene.

Pěstování: Vyžaduje stanoviště s plným sluncem až lehkým polostínem a především výbornou drenáž, protože zimní vlhkost bývá častější příčinou ztrát než mráz. Vhodná je chudá, minerální půda se štěrkem a kamenivem, ideálně neutrální až slabě zásaditá pH 6,5–7,8. U těžších půd se do výsadbové jamky přidává hrubý písek a drť a povrch se často kryje štěrkovým mulčem, který omezuje znečištění růžice a snižuje riziko uhnívání krčku. Důležité je i proudění vzduchu, proto se rostlina neumisťuje do zapadaných koutů s dlouhou sněhovou pokrývkou. Sazenice se po výsadbě obvykle rychle ujímají, zálivka bývá potřebná hlavně po výsadbě a během dlouhého letního sucha, následně rostlina snáší sušší režim. Hnojení se drží střídmé, vhodnější jsou malé dávky na jaře a po odkvětu, aby pletiva dobře vyzrávala. Na jaře se odstraňují poškozené listy a po odkvětu lze zkrátit stvoly, růžice pak zůstává kompaktní a při minimálním rušení bývá dlouhověká. Pěstování v nádobě je možné, pokud je použita drenážní vrstva a minerální substrát s podílem drtě, v zimě je důležité chránit nádobu před dlouhodobým deštěm. Výsadba je vhodná od března do října při nezamrzlé půdě. Při rozestupech 20–25 cm se počítá přibližně 16–20 rostlin na m². Mrazuvzdornost se v zahradních podmínkách běžně pohybuje okolo -30 °C, nejčastějším problémem bývá hniloba při přemokření, ojediněle se objevují mšice na květních stvolech nebo poškození slimáky. Zejména v deštivých zimách.

Autor: Nikol | Revize: 8.1. 2026