Lomikámen zimmeteri - Saxifraga x zimmeteri Saxifraga x zimmeteri

Detailní popis produktu

Lomikámen zimmeteri - stálezelená polštářová trvalka pro alpina, uváděná už v 19. století. V botanických databázích je vedená jako hybrid, který byl popsán z křížení Saxifraga marginata × Saxifraga scardica, tedy druhů z vysokohorských sutí a skalních puklin s rychlým odtokem vody a častou příměsí vápence. Tvoří přízemní růžice tmavě zelených, kožovitých listů, které se těsně skládají do kompaktního bochánku a drží barvu i v zimě. Polštář se rozšiřuje pomalu, proto se hodí i do menších skalek a koryt, kde vynikne čistá geometrie růžic. V českých podmínkách dorůstá obvykle 10–15 cm na výšku a časem vytváří nízký trs vhodný na okraje štěrkových záhonů a do spár suchých zídek. Od dubna do června se nad růžicemi objevují krátké květní lodyhy s drobnými bílými květy, zpravidla s pěti okvětními lístky, které navštěvují první drobní opylovači. V kompozici dobře ladí s netřesky, tařičkami, rozchodníky a mateřídouškou, případně s hladšími rozetami Saxifraga paniculata, kde se střídá jemná a výraznější struktura kamene. Po odkvětu zůstává polštář dekorativní díky stálezeleným růžicím, které vytvářejí nízký, kompaktní koberec bez potřeby pravidelného zásahu.

Pěstování: Vyžaduje stanoviště s plným sluncem až lehkým polostínem a především výbornou drenáž, protože zimní vlhkost bývá častější příčinou ztrát než mráz. Vhodná je chudá, minerální půda se štěrkem a kamenivem, ideálně neutrální až slabě zásaditá pH 6,5–7,8. U těžších půd se do výsadbové jamky přidává hrubý písek a drť a povrch se často kryje štěrkovým mulčem, který omezuje znečištění růžice a snižuje riziko uhnívání krčku. Důležité je i proudění vzduchu, proto se rostlina neumisťuje do zapadaných koutů s dlouhou sněhovou pokrývkou. Sazenice se po výsadbě obvykle rychle ujímají, zálivka bývá potřebná hlavně po výsadbě a během dlouhého letního sucha, následně rostlina snáší sušší režim. Hnojení se drží střídmé, vhodnější jsou malé dávky na jaře a po odkvětu, aby pletiva dobře vyzrávala. Na jaře se odstraňují poškozené listy a po odkvětu lze zkrátit stvoly, růžice pak zůstává kompaktní a při minimálním rušení bývá dlouhověká. Pěstování v nádobě je možné, pokud je použita drenážní vrstva a minerální substrát s podílem drtě, v zimě je důležité chránit nádobu před dlouhodobým deštěm. Výsadba je vhodná od března do října při nezamrzlé půdě. Při rozestupech 20–25 cm se počítá přibližně 16–20 rostlin na m². Mrazuvzdornost se v zahradních podmínkách běžně pohybuje okolo -30 °C, nejčastějším problémem bývá hniloba při přemokření, ojediněle se objevují mšice na květních stvolech nebo poškození slimáky. Zejména v deštivých zimách.

Autor: Nikol | Revize: 8.1. 2026