Loubinec omějolistý 'Seattle'

Detailní popis produktu

Loubinec omějolistý 'Seattle' - patří mezi popínavé liány původem z východní Asie, kde roste v lesních okrajích a na světlých stráních. Tento kultivar je ceněn pro velmi jemně členěné, hluboce dělené listy připomínající koniklecové tvary. V plné vegetaci vytváří lehkou, vzdušnou plochu zeleně, která se pohybuje při větru a dodává výsadbám živý charakter. Listy dosahují 6-10 cm, jsou čerstvě zelené a na podzim se barví do žluta. Růst je svižný, výhony každoročně prodlužují o 1-2 m a celková výška je poté kolem 4-6 m, šířka podle konstrukce, může být i přes 3 m. Květy se objevují v červnu a červenci v drobných, nenápadných latách, na podzim se mohou tvořit drobné tmavé bobule, které dekorativně doplňují olistění. Rostlina nemá přísavné destičky, opora je tedy nutná. V kompozicích se uplatňuje tam, kde je žádoucí subtilní, jemná struktura - na pergolách, dřevěných plotech i u starších stromů, jejichž kmeny opticky změkčuje. Díky lehkému vzhledu se hodí do přírodních, moderních i asijsky laděných zahrad. Lze ji kombinovat s okrasnými travinami, tavolníky nebo stínomilnými kapradinami, které zvýrazní její členité listy. Pro ptactvo představují bobule drobný zdroj potravy, člověkem se nekonzumují.

Pěstování: Pro pěstování v našich podmínkách je vhodné slunné až polostinné stanoviště, v teplejších oblastech snese i lehký stín, přičemž v plnějším světle tvoří hustější olistění a lépe vyzrává dřevo. Ideální je chráněné mikroklima u zdi nebo pergoly, ale v mírnějších polohách dobře prosperuje i na otevřenějších místech. Upřednostňuje hlubší, humózní, středně živnou půdu, která je dobře propustná a mírně vlhká, bez dlouhodobého zamokření. Vhodné je mírně kyselé až neutrální pH v rozmezí přibližně 6,0-7,5. Při výsadbě se doporučuje jamka prokypřená a obohacená kompostem, aby se kořeny snadno rozrůstaly do okolí. Rostliny se vysazují od března do května nebo od září do října, u kontejnerových jedinců podle počasí v celé bezmrazé době. Pro rovnoměrné zapojení porostu se volí rozestupy okolo 1,5-2 m podle velikosti konstrukce. Již při výsadbě je důležité počítat s pevnou oporou, k níž se výhony postupně přivádějí a zlehka přivazují, dokud se samostatně nechytí úponky. V prvních dvou až třech letech po výsadbě je klíčová pravidelnější zálivka, zejména v letních suchých obdobích, aby rostlina dobře zakořenila a vytvořila silnou kostru výhonů. Po zakořenění snáší přechodné sucho poměrně dobře, zvláště je-li půda zamulčována vrstvou kůry nebo štěpky, která omezuje výpar a zlepšuje mikroklima kořenů. Hnojení bývá dostačující formou kompostu nebo organického hnojiva jednou ročně na jaře, ve výživově chudých půdách lze doplnit hnojivo pro okrasné dřeviny. Řez není složitý, provádí se podle potřeby na jaře nebo po hlavní vlně růstu. Odstraňují se suché, namrzlé a slabé výhony, přehoustlá místa se prosvětlují a příliš dlouhé šlahouny se zkracují tak, aby se udržela požadovaná výška a šířka porostu. Mrazuvzdornost se v evropských podmínkách pohybuje zhruba do -23 až -25 °C. V chladnějších polohách prospívá zimní mulčování kořenového prostoru a výsadba na chráněnější místo. Mladé rostliny mohou v mimořádně tuhé zimě částečně namrznout, z dobře vyzrálé báze však obvykle znovu obrazí. Z chorob a škůdců se objevují jen jednotlivé případy napadení mšicemi nebo padlím při dlouhodobém stresu, obecně se jedná o odolnou, dlouhověkou popínavou dřevinu vhodnou i pro začínající pěstitele, kteří potřebují rychle a trvale ozelenit svislé plochy.