Máčka jukolistá - Eryngium yuccifolium

Detailní popis produktu

Máčka jukolistá - severoamerická prérijní trvalka, původem z vysokostébelných prérií a otevřených, slunných lesních okrajů východní a střední části USA. V angličtině se často označuje jako „rattlesnake master“, protože kořen se v tradičním lidovém léčitelství některých původních obyvatel používal různými způsoby, mimo jiné i při hadím uštknutí. V zahradě zaujme především architekturou. Z báze vyrůstá hustá růžice dlouhých, úzkých, tuhých listů s jemně ostnitým okrajem, které připomínají listy juky a zůstávají dekorativní od jara do podzimu. V červenci až srpnu se nad listy zvedají pevné stonky nesoucí bělavé až zelenavé kulovité okolíky o průměru zhruba 3–5 cm, obalené ostnitými listeny. Rostlina dorůstá přibližně 100–120 cm na výšku a okolo 50–70 cm do šířky. Květenství je silně včelomilné a navštěvují je i motýli, po odkvětu zůstává dekorativní souplodí. V prérijních a přírodních výsadbách se kombinuje s okrasnými travinami, třapatkovkami, rudbekiemi, zavinutkou, rozchodníky a hvězdnicemi, kde přidává pevnou, „sochařskou“ linku.

Pěstování: Prospívá na plném slunci, v teplém a vzdušném stanovišti se závětřím. Nejlépe kvetou v sušším mikroklimatu u štěrkových záhonů, zídek a propustných svahů. Vyžadují lehkou až střední půdu s výbornou drenáží, často s příměsí štěrku či písku, dlouhodobé zamokření v zimě vede k uhnívání krčku. Doporučené pH je neutrální až mírně zásadité 6,8–8,0. Po výsadbě se udržuje rovnoměrná vlhkost první sezonu, poté jsou rostliny odolné vůči suchu a zálivka je potřebná hlavně při dlouhém bezdeští. Hnojení se drží střídmé, na jaře postačí tenká vrstva kompostu, přebytek dusíku podporuje bujný list a poléhání stonků. Mulč bývá vhodnější minerální (štěrk), organický se nedává těsně ke krčku. Květní stonky se po odkvětu mohou odstranit, případně se ponechávají přes zimu pro strukturu a řez se provádí brzy na jaře. Kvetení obvykle probíhá od června do srpna, u některých druhů až do září; pro suché vazby se „sklizeň“ květenství provádí v červenci–srpnu při plném vybarvení. Výsadba je nejspolehlivější na jaře (březen–květen) nebo na začátku podzimu (září–říjen), s důrazem na prokořenění před zimou. Mrazuvzdornost bývá u zahradních druhů zhruba −25 až −34 °C, hlavní riziko představuje zimní vlhkost. Při pěstování v nádobě se volí hlubší květináč a velmi propustný substrát, v zimě je klíčové omezení zálivky. Rozestupy se obvykle pohybují 30–50 cm podle vzrůstu. Z chorob se může objevit padlí a listové skvrnitosti, při přemokření hniloby, ze škůdců mšice na mladých výhonech a slimáci na čerstvě rašících rostlinách.

Autor: Kristýna | Revize: 23.01. 2026