Mák východní 'Turkenlouis' - Papaver orientale 'Turkenlouis' Papaver orientale 'Turkenlouis'

Detailní popis produktu

Mák východní 'Turkenlouis' - nepřehlédnutelná, robustní vytrvalá bylina, která patří k nejvýraznějším solitéram pozdního jara. Rostlina roste v přízemních růžicích hluboce laločnatých, silně chlupatých, šedozelených listů, ze kterých v dospělosti vyrůstají pevné stvoly dosahující výšky 60 až 80 cm. Je plně mrazuvzdorný a na záhonech spolehlivě vydrží po mnoho let. Rostlina je pokryta tuhými štětinatými chlupy. Celá rostlina obsahuje mléčnou šťávu s obsahem alkaloidů a je při požití toxická, šťáva může dráždit pokožku. Hlavní estetický přínos kultivaru spočívá v exotickém vzhledu a dramatické textuře květů. V průběhu května a června vykvétá obřími, miskovitými květy, jejichž okvětní lístky mají jasně ohnivě červenou až šarlatovou barvu s hluboce třepenitými (stříhanými) okraji. Střed květu zdobí sametově černý terč obklopený temnými prašníky. Květy jsou v jarních měsících cenným zdrojem pylu pro včely a čmeláky. Je ideální do smíšených trvalkových záhonů, venkovských zahrad a stepních expozic. Po odkvětu nadzemní část rostliny zatahuje (stahuje se do kořenů), proto je vhodné ho v záhonu kombinovat s letními trvalkami.

Pěstování: V podmínkách ČR se daří na plném slunci a v závětří, kde stonky lépe drží. Nejvhodnější je hlubší, propustná půda bez dlouhodobého zamokření, často hlinitopísčitá až hlinitá, s pH přibližně 6,5–7,5 a s dostatkem organické hmoty, ale bez přehnojování dusíkem. Zálivka je důležitá hlavně po výsadbě a při jarním růstu, v době letního zatažení se uplatní spíše sušší režim. Hnojení se obvykle omezuje na jarní přídavek kompostu nebo vyváženého hnojiva, aby stonky nezměkly. Odkvetlé stonky se odstraňují u báze listové růžice, čímž se udržuje čistý vzhled záhonu a rostlina se lépe připraví na podzimní obrůstání. Vyzrálé trsy jsou mrazuvzdorné zhruba do -30 až -34 °C, mladé výsadby ocení v první zimě lehký suchý mulč. Rostliny se vysazují nejčastěji od března do května nebo v září až říjnu, aby dobře zakořenily. S ohledem na šířku trsu 0,5–0,7 m se používá rozestup přibližně 50–70 cm, což odpovídá asi 2–3 rostlinám na m². Nejčastější potíží bývá padlí při zahuštěných výsadbách a hniloby kořenů v těžké, trvale mokré půdě, proto pomáhá vzdušné stanoviště a drenáž. V nádobách se uplatní jen ve větších květináčích s minerálně propustným substrátem, protože kořen je křehký a přesazování snáší hůře.

Autor: Lucie | Revize: 20.5. 2026