Mák východní 'Prinzessin Vict. Louise' - Papaver orientale 'Prinzessin Vict. Louise' Papaver orientalis 'Prinzessin Vict. Louise'

Detailní popis produktu

Mák východní 'Prinzessin Vict. Louise' - kultivar máku východního, který je oblíbený pro své nádherné květy a atraktivní vzhled. Kultivar 'Prinzessin Victoria Louise' je tradiční zahradní selekce ceněná pro lososově růžové květy s tmavým, až černofialovým okem. V květnu až červnu se nad přízemní růžicí zvedají pevné, jemně štětinaté stonky, na nichž se otevírají miskovité květy přibližně 12–20 cm, s jemně zvlněnými plátky připomínajícími krepový papír. Poupata před rozkvětem převisají a těsně před otevřením se narovnají. Listy jsou šedozelené, hluboce členěné a drsně chlupaté, na jaře vytvářejí výraznou texturu. Po odkvětu nastupuje přirozená letní dormance, listy postupně zasychají a trs se na několik týdnů stáhne, aby na podzim znovu vytvořil nízkou růžici. Po odkvětu mohou makovice ponechané na stoncích dozrávat a semena se vybarvují obvykle v červenci až srpnu. Květy poskytují pyl a nektar opylovačům, zejména čmelákům a včelám, a odkvetlé makovice s terčíkem se uplatní i v suchých vazbách. V záhonech dobře funguje s trvalkami, které později překryjí místo po zatažení, například s třapatkami, rozchodníky, šalvějemi nebo okrasnými travami. Rostlina netvoří trny, vůně bývá nevýrazná a díky výrazným květům působí jako solitéra i v menších skupinách.

Pěstování: V podmínkách ČR se daří na plném slunci a v závětří, kde stonky lépe drží. Nejvhodnější je hlubší, propustná půda bez dlouhodobého zamokření, často hlinitopísčitá až hlinitá, s pH přibližně 6,5–7,5 a s dostatkem organické hmoty, ale bez přehnojování dusíkem. Zálivka je důležitá hlavně po výsadbě a při jarním růstu, v době letního zatažení se uplatní spíše sušší režim. Hnojení se obvykle omezuje na jarní přídavek kompostu nebo vyváženého hnojiva, aby stonky nezměkly. Odkvetlé stonky se odstraňují u báze listové růžice, čímž se udržuje čistý vzhled záhonu a rostlina se lépe připraví na podzimní obrůstání. Vyzrálé trsy jsou mrazuvzdorné zhruba do -30 až -34 °C, mladé výsadby ocení v první zimě lehký suchý mulč. Rostliny se vysazují nejčastěji od března do května nebo v září až říjnu, aby dobře zakořenily. S ohledem na šířku trsu 0,5–0,7 m se používá rozestup přibližně 50–70 cm, což odpovídá asi 2–3 rostlinám na m². Nejčastější potíží bývá padlí při zahuštěných výsadbách a hniloby kořenů v těžké, trvale mokré půdě, proto pomáhá vzdušné stanoviště a drenáž. V nádobách se uplatní jen ve větších květináčích s minerálně propustným substrátem, protože kořen je křehký a přesazování snáší hůře. 

Autor: Nikol | Revize: 4.2. 2026