Mákie amurská Maackia amurensis

Detailní popis produktu

Mákie amurská - listnatý strom z čeledi bobovitých, pocházející z povodí Amuru a z Mandžuska, kde roste na světlých okrajích lesů a na kamenitých svazích. V Evropě se pěstuje jako sbírková dřevina a solitéra díky proměnlivé textuře listů a pozdnímu kvetení. Koruna bývá v mládí kulovitá, později široce deštníkovitá. V našich podmínkách dorůstá obvykle 8–12 m a 6–10 m do šířky. Lichozpeřené listy nesou nejčastěji 7–11 vejčitých lístků dlouhých 5–8 cm. Při rašení jsou nápadně stříbřitě plstnaté, v létě tmavě zelené a ze spodní strany jemně ochlupené. V červenci až srpnu se objevují vzpřímené hrozny 10–15 cm s drobnými, motýlovitými, bílými až smetanovými květy o velikosti kolem 1 cm, často s jemnou vůní. Po odkvětu dozrávají ploché hnědé lusky dlouhé zhruba 3–6 cm. Borka starších stromů se místy odlupuje do měděně bronzových map. Jako bobovitá dřevina vytváří symbiózu s hlízkovými bakteriemi a umí vázat dusík, takže se osvědčuje i na méně úrodných stanovištích. Dobře zapadá do výsadeb s dřínem, tavolníkem nebo okrasnými travinami, v městském prostředí se uplatní i jako alejový strom. Pro vyhledávání na e-shopu se často používá dotaz sazenice Maackia amurensis nebo pěstování mákie amurské.

Pěstování: Pěstování se daří na plném slunci, případně v lehkém polostínu, v závětří a na místech s teplejším mikroklimatem. Nejlépe prospívá v propustné půdě se střední až nižší vlhkostí a s příměsí humusu, zároveň však snáší i těžší hlinité či jílovité půdy, pokud voda po dešti nestojí. Vhodné pH je přibližně 5,5–7,8. Zálivka se vyplatí hlavně po výsadbě a v dlouhém suchu, po zakořenění bývá dřevina poměrně tolerantní k přísuškům. Přihnojení kompostem na jaře obvykle stačí, u chudých půd pomůže vyzrálý organický mulč. Řez se omezuje na výchovné tvarování v mládí, větší rány se hojí pomalu. Případné zásahy se provádějí po odkvětu v létě, zimní řez může vést k silnému mízení mízy. Výsadba kontejnerovaných rostlin probíhá nejčastěji od března do listopadu, u stromů se zemním balem od listopadu do dubna podle průběhu zimy. Mrazuvzdornost vyzrálých stromů se uvádí přibližně -28 až -32 °C, mladé výsadby ocení první 1–2 zimy mulč a ochranu kmínku před vysychavým větrem. Choroby a škůdci bývají spíše okrajové, občas se mohou objevit mšice na mladých výhonech nebo padlí v hustém, trvale vlhkém porostu. Jako solitéra se umísťuje zhruba 4–6 m od dalších stromů či staveb, aby se mohla koruna přirozeně rozvinout.

Autor: Kristýna | Revize: 20.02. 2026