Metlice křivolaká - Deschampsia flexuosa Deschampsia flexuosa

Detailní popis produktu

Metlička křivolaká - syn. Avenella flexuosa. Je vytrvalá, trsnatá travina z čeledi lipnicovitých, původem z Evropy i severní Asie, běžná také v chladnějších oblastech Severní Ameriky. Přirozeně roste na suchých okrajích lesů, vřesovištích a na kyselých písčitých půdách, kde vytváří jemnou, až „drátkovitou“ strukturu. V dospělosti mívá listový trs zpravidla 20–40 cm vysoký a 20–40 cm široký, květní stébla vystupují do 60–80 cm. V červnu až srpnu nese řídké laty s drobnými klásky v odstínech stříbřitě zelené až purpurově hnědé, které po dozrání slámově světlají. Rostlina není trnitá ani jedovatá, hodí se do výsadeb s vřesy, borůvkami, kapradinami i mezi kamenivo, kde funguje jako lehký závoj a zvýrazní texturu listů trvalek. V teplých polohách se může slabě vysemeňovat, což je v přírodních kompozicích vítané, v formálních záhonech se omezuje odstraněním lat před vysemeněním.

Pěstování: Vyhovuje plné slunce až polostín, v sušších půdách bývá cenné mírné přistínění a závětří, které zamezí zimnímu vysušení. Nejlépe prosperuje v propustné, spíše chudší půdě s dobrou drenáží, ideálně písčitohlinité, v kyselé až slabě kyselé reakci pH 4,5–6,5 snese i pH kolem 7 bez dlouhodobého přemokření. Zálivka se drží střídmá, po zakořenění obvykle stačí jen při delším suchu, přemokření v zimě bývá častější příčinou úhynu než mráz. Přihnojení se volí mírné, na jaře postačí tenká vrstva kompostu nebo dlouhodobě působící hnojivo v malé dávce. Řez se provádí brzy na jaře před rašením, suché listy a stébla se zkracují nízko nad trs, aby nové listy netrpěly zasycháním konců. Mulč z jemné kůry či štěrku stabilizuje vlhkost a omezuje zaplevelení. V nádobě se používá vzdušný substrát s příměsí písku a drenážní vrstvou, zálivka je pravidelnější. Výsadba kontejnerovaných rostlin bývá vhodná od března do října, nejlépe na jaře nebo v září. Mrazuvzdornost vyzrálých trsů se uvádí pohybuje do -28 až -30 °C, mladé výsadby prospívají s lehkým krytem z chvojí v holomrazech. Doporučené rozestupy jsou 30–40 cm, což odpovídá zhruba 6–9 rostlinám na m². Z chorob se může objevit rez trav, při zahuštění také skvrnitosti, ze škůdců hlavně slimáci na mladých výhonech. Odolnost vůči suchu je dobrá, dlouhodobé zamokření nesnáší. Na stanovištích s těžší jílovitou půdou pomáhá vyvýšený záhon nebo příměs štěrku, aby voda odtékala i v zimě. Trsy se zmlazují dělením v březnu až dubnu. Suché laty mohou zůstat přes zimu pro strukturu, nebo se odstraňují před vysemeněním.

Autor: Kristýna | Revize: 19.01. 2026