Modřín Kaempferův 'Diana' Larix kaempferi 'Diana'

Detailní popis produktu

Modřín Kaempferův 'Diana' - kultivar 'Diana' byl vyselektován v Německu v 70. letech 20. století a je ceněn pro výrazně pokroucené, zkroucené větve a letorosty, které vytvářejí plastickou siluetu zejména v bezjehličném období. Kůra na mladších větvích mívá oranžově hnědé tóny a v zimě zvýrazňuje kresbu koruny. Jehlice jsou měkké, modrozelené, na starším dřevě ve svazečcích a na letošních výhonech jednotlivě, na podzim se vybarvují do zlatožlutých tónů a poté opadávají. Na jaře se objevují drobné květy, u samičích květenství s jemným purpurovým nádechem, po nichž mohou dozrávat malé, kulaté šišky o velikosti zhruba 2–3 cm. Růst bývá spíše pomalý až střední, přibližně 20–30 cm za rok. Po 10 letech mívá kolem 2,0–2,5 m × 1,0–1,5 m, v dospělosti obvykle 4–7 m × 2–4 m podle stanoviště a řezu. V kompozicích se uplatní jako solitéra, v předzahrádkách a u vodních prvků, kde vynikne kontrast jemných jehlic s kamenem, kapradinami a okrasnými travinami. Díky tvaru větví se často využívá i pro tvarované zahrady a jako materiál pro bonsaje.

Modřín Kaempferův - opadavý jehličnan, který dosahuje do výšky až 25 - 30 m a šířky zhruba 10 - 15 m. Koruna je špičatá, široce kuželovitá, otevřená a horizontálně větvená. Spodní větvě často visí mírně dolů. Mladé rostliny zpočátku rostou velmi rychle, postupně se tempo růstu zpomaluje. Kůra je červená až šedohnědá, silná a šupinatá. Odlupuje se v úzkých proužcích. Jehlice jsou měkké, vyrůstají ve svazcích po 40 - 50. Po obou stranách jsou modrozelené až tmavě zelené, následně s příchodem podzimu nabírají zlatožluté odstíny. Šišky jsou oválného až kulatého tvaru, 2 - 3 cm dlouhé a žlutohnědé. Ideální solitéra do parků či velkých zahrad. 

Pěstování: Modříny jsou jedni z mála opadavých jehličnanů. Preferují plné slunce, případně lehký polostín, a závětří ve větrných polohách. Půda vyhovuje hlubší, živná a propustná, mírně kyselá až neutrální přibližně pH 5,5–7,0. Rostlina špatně reaguje na dlouhodobé zamokření, proto je důležitá drenáž a struktura půdy. V těžších jílech pomůže vyvýšená výsadba a příměs štěrku a kompostu. Zálivka je nejdůležitější v prvních dvou sezónách po výsadbě, po zakořenění snáší krátkodobé sucho lépe než přemokření. Hnojení postačuje mírné, na jaře se používají hnojiva pro okrasné dřeviny s pozvolným uvolňováním, přehnojení vede k dlouhým, méně vybarveným výhonům. Řez není nutný. Případné prosvětlení a odstranění křížících se větví se provádí koncem zimy nebo časně na jaře před rašením. Rostliny se vysazují od března do října, vhodnější bývá jaro a raný podzim. Vyzrálé rostliny jsou mrazuvzdorné přibližně do −34 °C. U mladých výsadeb pomáhá mulč, který stabilizuje vláhu a teplotu kořenové zóny. Pěstování v nádobě je možné s větším objemem a velmi propustným substrátem, kořeny nesnášejí trvalé přemokření. Pro solitérní výsadbu se ponechává prostor 2,5–3,5 m do šířky podle cílové velikosti. 

Autor: Nikol | Revize: 18.2. 2026