Muďoul trojlaločný 'Mango' Asimina triloba 'Mango'

Detailní popis produktu

Muďoul trojlaločný 'Mango' - ovocný strom původem z východní části Severní Ameriky, kde roste na okrajích lužních lesů a v údolních nivách s hlubší, humózní půdou. Odrůda 'Mango' se v evropských katalozích objevuje také pod označením 'Mitchell Mango' a bývá vyhledávána pro větší plody a výraznější tropické aroma. V zahradách vytváří menší strom se zpočátku pomalejším růstem, obvykle 3–5 m vysoký a přibližně 3–4 m široký. Listy jsou nápadně velké, celokrajné, v létě svěže zelené a na podzim se barví do žluta. Květy se otevírají na jaře, nejčastěji v dubnu až květnu, mají tmavě vínovou barvu a bývají jemně kořenitě aromatické, přičemž opylení zajišťují zejména mouchy a brouci. Plody dozrávají postupně, zpravidla v říjnu, jsou zelenožluté až nažloutlé, často velmi velké, v dobrých podmínkách kolem 250–300 g. Dužnina je krémová, měkká a lžičkovitá, chuť se popisuje jako směs banánu, manga a vanilky. V kuchyni se používá hlavně čerstvá dužnina do krémů, zmrzlin, sorbetů, jogurtu nebo do těsta, protože po tepelné úpravě si ponechává část aromatu. Jedí se pouze dužnina, semena a slupka se obvykle nekonzumují. Plody běžně obsahují přírodní cukry a vlákninu, doplňkově i řadu vitaminů a minerálních látek, proto se hodí do pestrého jídelníčku. Do plodnosti přichází 3. - 4. rokem. 

Pěstování: Vyžaduje teplé mikroklima, plné slunce a závětří, kde netrpí studeným větrem a pozdními mrazíky. Mladé rostliny v našich podmínkách lépe snášejí první 2–3 roky lehký polostín, protože jarní slunce a vítr mohou vysušovat listy i kořenový bal. Vhodné je chráněné stanoviště u stěny nebo v závětří keřů, s mulčem pro stabilní půdní vlhkost a teplotu. Půda má být hlubší, humózní a živná, rovnoměrně vlhká, ale dobře propustná, v těžkých jílech se uplatní drenáž. Doporučené pH je mírně kyselé až neutrální, přibližně 5,5–7,0. Výsadba se provádí nejčastěji na jaře (březen–květen) nebo na začátku podzimu (září–říjen). Zálivka je klíčová po výsadbě a v období sucha, druh je spíše citlivý k přísušku, přemokření však zvyšuje riziko hniloby kořenů. V prvních sezónách se osvědčuje pravidelná kontrola vláhy, protože jemnější kořeny u mladých rostlin reagují na přísušek rychleji než u vyzrálých stromů. Hnojení bývá střídmé, na jaře kompost nebo vyvážené ovocnářské hnojivo. Řez se omezuje na výchovné tvarování a prosvětlení koruny. Mulč z listí či štěpky stabilizuje vláhu a v zimě chrání kořeny, u mladých výsadeb je vhodná vyšší vrstva a ochrana kmínku proti okusu. Kvetení nastává obvykle koncem dubna až v květnu, sklizeň podle odrůdy a polohy září–říjen, plody se sbírají při změknutí. Mrazuvzdornost vyzrálých rostlin se uvádí zhruba -25°C, mladé výsadby ocení první 1–2 zimy silnější mulč a stanoviště bez zimního zamokření. Pro spolehlivé opylení se osvědčuje výsadba dvou odlišných odrůd, rozestupy mezi stromy jsou přibližně 3–4 m. Pěstování v nádobě je možné jen v hlubokém kontejneru, s propustným substrátem a zálivkou bez stání vody, v zimě pomáhá izolace nádoby a závětří, aby kořenový bal nepromrzal. Choroby a škůdci bývají spíše okrajové, občas se objevují mšice, poškození listů větrem nebo okusem zvěří a slabá násada při chladném jaru. Při slabé aktivitě opylovačů lze zvýšit úrodu ručním přenosem pylu mezi dvěma odrůdami jemným štětečkem.

Autor: Kristýna | Revize: 11.02.2026