Mydlice bazalkovitá - Saponaria ocymoides

Detailní popis produktu

Mydlice bazalkovitá - polostálezelená, hustě větvená trvalka z čeledi hvozdíkovitých, původem ze skalnatých a horských svahů jihozápadní a jižní střední Evropy. V přírodě roste na suchých sutích a ve štěrbinách vápencových skal, kde má kořeny v hloubce, ale krček zůstává v suchu. V zahradě vytváří nízké, převislé polštáře z jemných, často načervenalých lodyh, které při okrajích dřevnatí. Listy jsou vstřícné, obvejčité až kopinaté, drobné, přisedlé a na slunci mívají šedozelený až stříbřitý tón. Od pozdního jara se nad olistěnými výhony objevují drobné květy v chocholících, nejčastěji růžové až purpurově růžové, s úzkou trubkou kalicha a pěti korunními lístky. Kvetení probíhá obvykle od května do srpna a při pravidelném seříznutí po hlavní vlně může část výhonů znovu nakvétat. Květy poskytují nektar a pyl a jsou navštěvované včelami i drobnými motýly, přičemž celkový dojem stojí na ploše květu a lehkém „přepadávání“ přes hrany. V kompozici působí jako růžový oblak mezi kameny, který zjemňuje pevné linie, a dobře se kombinuje s mateřídouškami, tařicí, nízkými rozchodníky, lomikameny nebo konikleci. Rod Saponaria je známý obsahem saponinů, které ve vodě pěniví, proto se některé druhy využívaly při praní a mydlice není určena ke konzumaci.

Pěstování: Nejlépe se osvědčuje plné slunce a propustná, spíše chudší půda se štěrkem, ideálně s pH přibližně 6,5–8. V těžkých jílech a v zimou podmáčených půdách hrozí zahnívání kořenů a vymrzání, vhodná je proto drenáž, příměs kameniva a výsadba do vyvýšeného místa. Rostliny se vysazují od března do října podle počasí, na exponovaných místech se osvědčuje jarní termín, aby do zimy dobře prokořenily. Při zakládání koberce se počítá zhruba 6–9 rostlin na m² při rozestupech 30–40 cm, v korytech a miskách se nechává prostor pro převis. Během prvních týdnů po výsadbě prospívá pravidelná zálivka, po zakořenění snáší sucho. Hnojení se drží střídmé, v přehnojené půdě rostlina více roste do listu a méně kvete. Po odkvětu často pomáhá zkrácení odkvetlých výhonů, které podpoří zahuštění a někdy i slabší opakované nasazení poupat koncem léta. V nádobách se vyplatí minerální substrát a zimní ochrana před trvalým provlhnutím. Mrazuvzdornost se v praxi obvykle pohybuje přibližně do -25 °C, nejcitlivější bývá v holomrazech a ve vlhké zimní půdě. Z chorob se může objevit kořenová hniloba při přemokření, ze škůdců občas mšice na mladých výhonech. Vhodné je lehké mulčování štěrkem, které omezuje zaplevelení a udržuje krček suchý. V lehkém polostínu roste také, kvetení však bývá kratší.

Autor: Nikol | Revize: 6.2. 2026