Náprstník drobnokvětý - Digitalis parviflora

Detailní popis produktu

Náprstník drobnokvětý - pochází z jihozápadní Evropy, zejména z horských oblastí Pyrenejského poloostrova, kde roste na kamenitých svazích a v řídkých lesích. Vytváří přízemní růžici tmavě zelených, kopinatých listů a z ní vyrůstají vzpřímené, často jemně ochmýřené stonky. Od června do září se objevují dlouhé hrozny drobných, hustě nahloučených květů. Z vnější strany mívají květy terakotově až bronzově hnědý odstín, v hrdle přecházejí do zlatavě oranžové s tmavším jazykem, což dává porostu „rezavou“ barevnost. V dospělosti dosahuje zhruba 0,6–1,0 m na výšku a 0,3–0,5 m na šířku podle půdy a vláhy, někdy se objevují i vyšší stonky. Po odkvětu dozrávají tobolky a rostlina se umí vysemeňovat, takže v přírodně laděných výsadbách často vytváří nepravidelně rozptýlené skupiny. Květy poskytují potravu opylovačům, zejména čmelákům a včelám. Celá rostlina je jedovatá a při pěstování se počítá s tím, že listy ani květy nejsou určeny ke konzumaci. V kompozicích dobře ladí s šantou, třapatkovkami, řebříčky a vyššími kavylovci, kde hnědooranžový tón navazuje na teplé barvy pozdního léta.

Pěstování: Nejlépe mu vyhovuje stanoviště na slunci až v polostínu, ideálně se závětřím a bez zimního zamokření. Půda bývá vhodná propustná, hlinitopísčitá až kamenitá, se středním obsahem humusu a dobrou drenáží. Doporučené pH se pohybuje přibližně 6,5–7,5, na mírně zásaditých a vápnitějších půdách roste vyrovnaněji. Výsadba kontejnerovaných rostlin se obvykle provádí od března do října. Rozestupy se volí kolem 35–40 cm, což odpovídá přibližně 6–8 rostlinám na m² podle zamýšlené hustoty. Zálivka se uplatňuje hlavně po výsadbě a při delším letním suchu, zatímco v zimě je důležité vyvarovat se dlouhodobého přemokření, které zvyšuje riziko uhnívání kořenového krčku. Jako výživa se uplatňuje lehká vrstva kompostu na jaře nebo mírné přihnojení vyváženým hnojivem, příliš vysoké dávky dusíku vedou k měkčím pletivům a vyšší náchylnosti. Po odkvětu se často objevují postranní květní stvoly, pokud rostlina zůstává vitální. Vyzrálé trsy bývají mrazuvzdorné přibližně do -25 až -30 °C, mladé rostliny v první zimě snášejí hůře kombinaci mrazu a vlhka, proto pomáhá suchý mulč a drenážní vrstva. Z chorob se mohou objevit skvrnitosti listů nebo padlí, zejména při zahuštění a dlouhodobě vlhkém listu, ze škůdců se občas uplatní mšice a slimáci.

Autor: Kristýna | Revize: 06.01. 2026