Náprstník Mertonův - Digitalis mertonensis Digitalis mertonensis

Detailní popis produktu

Náprstník Mertonův - zahradní hybrid vzniklý křížením Digitalis purpurea a Digitalis grandiflora, původně vyšlechtěný v Anglii v oblasti Merton u Oxfordu. Kříženec byl v zahradách pěstován od poloviny 20. let 20. století a botanicky popsán počátkem 30. let. Vytváří přízemní růžici drsně chlupatých, podlouhlých listů a v době květu vystupují stvoly vysoké 80–100 cm. Květenství bývá jednostranné, husté, s nálevkovitými zvonky dlouhými přibližně 5–6 cm v odstínu starorůžové až měděně růžové, v hrdle se světlejším lemem a tmavším tečkováním. Výraz je měkčí než u běžného náprstníku červeného, barva připomíná „rozmačkanou jahodu“. V kompozicích se uplatní v přírodních a venkovských záhonech, mezi keři, u živých plotů nebo ve světlém podrostu, kde doplní kapradiny, kakosty a okrasné trávy. Květy jsou vyhledávané včelami a čmeláky. Celá rostlina je jedovatá, obsahuje srdeční glykosidy, proto je vhodné počítat s bezpečným umístěním. Jeho vysoké květní stonky vyniknou v zahradních kompozicích a přitahují pozornost.

Pěstování: Prospívá na slunci i v polostínu, v suchých a horkých polohách se osvědčuje místo s lehkým přistíněním a závětřím. Půda bývá nejvhodnější humózní, živná a propustná, spíše čerstvě vlhká, s pH přibližně 6,0–7,5, bez dlouhodobého zimního zamokření. Rostliny se vysazují od března do října, rozestup 40–45 cm odpovídá přibližně 4–6 ks na m². V nádobě se uplatní objemnější květináč a drenážní vrstva, protože kořeny špatně snášejí stojící vodu. Zálivka je důležitá hlavně po výsadbě a v delším suchu, přihnojení kompostem na jaře obvykle postačuje a pravidelné mulčování listovkou vyrovnává výkyvy vlhkosti. Po odkvětu se doporučuje seříznutí hlavního stvolu, čímž se podporují postranní výhony a prodlužuje efekt kvetení, u vyšších stvolů v otevřených polohách bývá přínosná nenápadná opora proti vyvrácení. Jedná se o krátkověkou trvalku, která často přežívá 2–4 roky, ale ochotně se udržuje samovýsevem, pokud část tobolek zůstane vysemenit. Mladé semenáčky se obvykle dají snadno přesadit v prvním roce, kdy tvoří pouze listovou růžici. Mrazuvzdornost se v našich podmínkách osvědčuje přibližně do -30 °C, větší riziko představuje zimní vlhkost, proto je vhodná propustná půda a lehké přistýlání štěrkem kolem krčku. Z chorob se mohou objevit padlí, peronospora a skvrnitosti listů, ze škůdců mšice, případně háďátko listové a květní, v hustých a trvale vlhkých porostech se zvyšuje riziko.

Autor: Kristýna | Revize: 20.01. 2026