Olše lepkavá 'Rubrinervia' Alnus glutinosa 'Rubrinervia'

Detailní popis produktu

Olše lepkavá 'Rubinervia' -  okrasný kultivar domácí olše lepkavé se zvýrazněným červeným rašením a dekorativním jarním olistěním. Základní druh roste v Evropě, severní Africe a západní Asii na březích řek, potoků, v mokřadech, lužních lesích a prameništích. Kultivar 'Rubrinervia' si zachovává odolnost a vlhkomilný charakter druhu, ale přidává výraznější sezonní barevný efekt. V dospělosti dorůstá přibližně 9–15 m výšky a 6–9 m šířky. Koruna je vejčitá až široce kuželovitá, polootevřená a dobře čitelná ve větším prostoru. Listy jsou opadavé, lesklé, obvejčité až okrouhlé, v mládí červené až červenohnědé, během sezony tmavě zelené a na podzim hnědozelené. Na mladých listech vyniká načervenalé žilkování, které dalo kultivaru jméno. Kvetení probíhá brzy, obvykle v březnu až dubnu před plným rašením listů. Samčí jehnědy jsou převislé, hnědožluté, samičí květenství menší a po opylení se mění v drobná dřevnatá šišticovitá plodenství. Ta dozrávají od září a zůstávají na větvích přes zimu. Kořeny tvoří hlízky s bakteriemi vážícími vzdušný dusík, proto strom prospívá i v méně živných půdách. Hodí se do parků, sídlištní zeleně, větších zahrad, ke břehům vodních prvků, do remízů a přírodních výsadeb, kde rychle vytvoří stín, stabilizuje půdu a nabídne výrazný jarní akcent.

Olše lepkavá - opadavý strom z čeledi břízovitých, přirozený pro lužní lesy, břehy řek, potoků, mokřady, prameniště a vlhké okraje luk. V přírodě tvoří důležitou dřevinu stanovišť s vysokou hladinou spodní vody, kde zpevňuje břehy, stíní vodní hladinu a zlepšuje půdu. V dospělosti dorůstá obvykle 18–25 m, v mimořádně dobrých podmínkách i více, šířka koruny bývá 8–12 m. Koruna je v mládí kuželovitá, později širší, nepravidelná až obloukovitě větvená. Kůra je v mládí hladší, později tmavne a rozpukává. Listy jsou okrouhlé až obvejčité, lesklé, tmavě zelené, na vrcholu často mělce vykrojené a v mládí mírně lepkavé. Kvete velmi brzy, většinou v únoru až březnu před rašením listů. Samčí jehnědy jsou převislé, hnědožluté, samičí květenství drobnější. Po opylení se tvoří dřevnaté šišticovité plodenství, které dozrává od září a zůstává na větvích přes zimu. Kořeny nesou hlízky se symbiotickými bakteriemi vážícími dusík, díky nimž strom prospívá i v chudších půdách. Hodí se do velkých zahrad, parků, remízů, větrolamů, na břehy a do přírodních výsadeb s vyšší vlhkostí půdy. Dřevo olše je tradičně ceněné pro práci ve vlhku a strom má vysokou ekologickou hodnotu pro hmyz, ptactvo i přirozenou obnovu břehových porostů. Jedná se o silně a hluboko kořenící strom vhodný do větších zahrad. 

Pěstování: V našich podmínkách roste nejlépe na slunci až v lehkém polostínu. Vyhovuje jí vlhké až mokré mikroklima u vody, ale snáší i otevřené větrné polohy a městské prostředí. Půda může být hlinitá, jílovitá, rašelinná i písčitohlinitá, vždy s dostatkem vláhy a pH přibližně 5,0–7,5. Snese krátkodobé i delší zaplavení, přirozený pohyb vody je však příznivější než stojaté zahnívající mokro. Pro solitéru se ponechává prostor alespoň 10–12 m, v krajinářských skupinách rozestup 4–6 m. Po výsadbě je nutná pravidelná zálivka během prvních dvou sezon, starší strom zvládne krátké sucho, ale nejlépe roste ve vlhku. Hnojení obvykle není potřebné, postačí kompost při výsadbě a mulč z listí, kůry nebo štěpky. Řez se omezuje na výchovu koruny a odstranění poškozených větví v zimě či předjaří. V nádobě je vhodná jen krátkodobě v mládí, vyžaduje velký objem a stálou vláhu. Mrazuvzdornost dosahuje přibližně −30 °C. Možné potíže představují fytoftorové choroby olší, rakovina větví, mšice, pilatky, dřepčíci a listové skvrnitosti. 

Autor: Kristýna | Revize: 29.06. 2026