Orsej jarní - Ficaria verna Ficaria verna

Detailní popis produktu

Orsej jarní - evropská jarní geofytická trvalka z čeledi pryskyřníkovitých, přirozeně rostoucí na vlhkých loukách, v lužních lesích a na březích vod. V české krajině se objevuje od nížin po podhůří, často tam, kde je na jaře dost vláhy a v létě se porost uzavírá stínem korun. Z drobných hlíz vytváří od konce zimy přízemní růžice lesklých, srdčitých listů s dlouhým řapíkem, obvykle 3–8 cm širokých, a tvoří nízké koberce vysoké 5–15 cm. V březnu až dubnu vyrůstají jednotlivé květy s 8–12 okvětními lístky, zpravidla 2–3 cm v průměru, v čistě žlutém tónu s typickým voskovým leskem. V době, kdy je v zahradě málo nektaru, bývá navštěvován včelami, časnými mouchami i brouky. Po odkvětu se během května zatahuje a na stanovišti zůstává jen podzemní část, takže ve stinném záhonu působí jako jarní vrstva, nad kterou mohou později převzít roli bohyšky, kapradiny, čechravy nebo dlužichy. V přírodně laděných kompozicích se dobře doplňuje se sněženkami, ladoňkami a dymnivkami, kde vytváří souvislou žlutou „přízemní světlinu“. Rostlinné pletivo obsahuje typické dráždivé látky pryskyřníkovitých, proto je nevhodná k požití a při manipulaci s porostem se může u citlivé pokožky projevit podráždění. Díky množení hlízkami a někdy i pacibulkami v úžlabí listů umí rychle zaplnit volnou půdu a na malých plochách může být nutné její šíření usměrňovat. 

Pěstování: Nejlépe prospívá v polostínu až světlém stínu, kde je půda trvale čerstvá až vlhká, humózní a nevysychá. Vyhovuje pH přibližně 6,0–7,5 a snáší i těžší hlinité půdy, pokud nejsou dlouhodobě zhutněné. Rostliny se vysazují od března do října, obvykle 12–16 ks na m² při rozestupech 20–25 cm, při cíli rychlého zapojení i hustěji. Zálivka se uplatní hlavně po výsadbě a v suchém předjaří, později porost využívá zimní vláhu a po zatažení již vodu nevyžaduje. Přihnojení prosátým kompostem na podzim nebo v předjaří podpoří hustotu listů, minerální hnojení se obvykle nevyžaduje. Rozmnožování a zmlazení probíhá dělením hlízek po zatažení nebo velmi časně na jaře ještě před rašením listů. V nádobě se pěstuje spíše jako sezónní jarní efekt, nádoba se ponechává ve vlhku a po zatažení se substrát jen mírně udržuje vlhký. Mrazuvzdornost vyzrálých porostů se v praxi udává kolem -23 °C, v holomrazech bez sněhu pomůže lehký listový mulč. Choroby bývají vzácné, v přemokřeném a málo větraném stanovišti se může objevit plíseň šedá nebo padlí, mladé listy mohou být poškozovány slimáky.

Autor: Kristýna | Revize: 26.01. 2026