Parociovka Jacquemontova Parrotiopsis jacquemontiana

Detailní popis produktu

Parrotiovka Jacquemontova - vzácnější opadavý keř z čeledi vilínovitých pocházející ze západního okraje Himálaje a přilehlých oblastí Afghánistánu a Pákistánu. V přírodě roste často v podrostu světlých horských lesů, kde má vlhčí, humózní půdu a závětří. V zahradě vytváří vzpřímený, vícekmenný habitus a v dospělosti dosahuje přibližně 2–4 m výšky a 1,5–3 m šířky. Největší ozdobou je časné kvetení na holých větvích. V květnu až červnu se objevují svazečky drobných květů bez nápadných korunních lístků, zato s výraznými žlutými tyčinkami, které jsou obklopené 4–6 velkými bílými listeny. Zblízka připomínají drobné papírové „kapesníky“, z dálky jemně rozsvítí ještě neolistěné větve. Listy jsou široce vejčité, lesklé, čerstvě zelené a s patrným žilkováním, na podzim se vybarvují do sytě žlutých tónů. Mladé větévky bývají žlutošedé a jemně plstnaté. Druh se uplatní jako solitéra u terasy, v polostinném keřovém patře i ve společnosti vilínů, parrotie perské, kalin nebo okrasných trav, kde vynikne kontrast bílé jarní kresby a žlutého podzimu.

Pěstování: Stanoviště se osvědčuje slunné až polostinné, ideálně chráněné před studeným větrem. V lehkém stínu se listy udrží svěže zelené a půda pomaleji vysychá, na plném slunci je důležitá rovnoměrná vláha. Půda bývá nejvhodnější hlubší a živná, vlhká, ale dobře propustná, s nízkým obsahem vápna. Doporučuje se pH přibližně 5,0–6,5, v těžkých jílech pomáhá drenáž a příměs hrubší frakce. Výsadba kontejnerovaných rostlin probíhá obvykle od března do října, v horkém létě prospívá jarní nebo časně podzimní termín. Po výsadbě se udržuje rovnoměrně vlhký kořenový bal, přemokření však snižuje vitalitu, proto je důležitý odtok přebytečné vody. Přihnojení se běžně opírá o kompost nebo organické hnojivo pro okrasné dřeviny na jaře, v sušších létech pomáhá mulč, který stabilizuje teplotu půdy. Řez není nutný, provádí se jen lehké prosvětlení nebo úprava tvaru na konci zimy. Květy mohou poškodit pozdní mrazíky, proto se cení závětrné mikroklima. Po zakořenění snáší i kratší sucho, nejlépe však roste při pravidelné zálivce v období dlouhých veder. Pěstování v nádobě je možné jen přechodně, protože druh časem vyžaduje hlubší kořenový prostor, v nádobě je navíc nutná zimní izolace květináče. Vyzrálé rostliny jsou mrazuvzdorné do -29 °C, mladé keře v prvních zimách prospívají s ochranou kořenové zóny mulčem. Druh bývá obecně odolný vůči chorobám i škůdcům, občas se mohou ukázat mšice na mladých výhonech. Pro volný růst se ponechává rozestup přibližně 2,5–3 m, při výsadbě do volné skupiny kolem 2 m.

Autor: Kristýna | Revize: 13.02.2026