Parrotie perská 'Burgundy' Parrotia persica 'Burgundy'

Detailní popis produktu

Parrotie perská 'Burgundy' - neobyčejně barevný a strukturálně zajímavý strom, který se stává skutečným králem podzimní zahrady. Tento kultivar, známý také jako perská železná dřevina, roste jako opadavý, středně velký keř nebo vícekmenný strom, který v našich podmínkách dosahuje výšky mezi 3 a 5 metry. Jeho habitus je v mládí vzpřímený, později se však rozrůstá do široké koruny s mírně převislými bočními větvemi. Největší předností této odrůdy je proměnlivost jejích listů. Ty raší brzy na jaře v intenzivních vínově purpurových odstínech, které jsou mnohem výraznější než u základního druhu. V průběhu léta se barva mění na tmavě zelenou s vínovým okrajem, aby se s příchodem podzimu, během října a listopadu, rozehrála v neuvěřitelné škále barev od ohnivě oranžové až po zářivě červenou. Ještě před rašením listů, obvykle v únoru a březnu, se na holých větvích objevují drobné, ale velmi zajímavé květy v podobě sytě červených tyčinek, které připomínají malé štětičky. Plody jsou nenápadné dřevnaté tobolky, které dozrávají na podzim, ale nemají konzumní význam. Je proslulá svou odolností a dlouhověkostí. Je plně mrazuvzdorná až do -25 °C a výborně snáší sucho i městské znečištění. S přibývajícím věkem se na kmenech objevuje další okrasný prvek – odlupující se kůra v různých odstínech šedé a hnědé, což vytváří atraktivní mozaiku podobnou platanům. Díky svému střednímu vzrůstu je ideálním solitérem do středně velkých zahrad, kde svou barevnou dynamikou zajistí podívanou v každém ročním období.

Parrotie perská latinsky Parrotia persica, představuje strom původem z Asie, konkrétně z oblastí na úpatí hor Severního Íránu a Ázerbájdžánu. V těchto regionech je běžné nalézt Parrotii perskou v rámci smíšených lesů. Rozkvétá v únoru až březnu, ještě před tím, než začnou rašit listy. Její květy připomínají červené až vínové střapce, podobné těm u vilínu. Keř může dorůstat až do výšky 5 m, případně vyrůst až do výšky 10 m jako menší strom. Je vícekmenný a má široce rozloženou korunu. Borka má hnědo-šedou barvu a většinou se uvolňuje ve větších plátech, zanechávajíc za sebou skvrny, které postupně tmavnou. Listy jsou opadavé, střídavé, mají tupý a zaokrouhlený tvar a dosahují délky 5 až 20 cm. Jsou poměrně tuhé a kožovité, s krásně zeleným, lesklým povrchem. Brzy raší a dlouho setrvávají na větvích. Na podzim se jejich barvy proměňují do nádherných odstínů červené, žluté, oranžové a přecházejí až do zlatavě ohnivě červených tónů. Parrotie perská snáší dobře sušší půdy, dokáže prospívat i v chudších půdách a má ráda slunná stanoviště, nicméně zvládá i polostín. Co se týče nároků na půdu, není příliš náročná na kvalitu. Dobře se adaptovala na půdy neutrální, mírně kyselé i zásadité. Vyniká v toleranci vůči řezu, ale nevyžaduje ho často, jelikož přirozeně roste a vyvíjí se do pravidelného tvaru. Je oblíbená jako solitérní strom v zahradě a skvěle ladí v kombinaci s jehličnany. Vhodná je také pro tvorbu hustých živých plotů, které přinášejí zahradě elegantní ráz a osobitost.

Pěstování: Pro pěstování je vhodné slunné i polostinné stanoviště, na výsušných a větrných místech bývá lepší lehké přistínění a závětří. Nejlépe prospívá v hlubší, propustné půdě s vyšším podílem humusu, která drží rovnoměrnou vláhu, bez dlouhodobého zamokření. Reakce půdy se osvědčuje mírně kyselá až neutrální, orientačně pH 5,5–7,0. Po výsadbě se doporučuje mulč z kůry nebo listovky a pravidelná zálivka v prvních 2–3 letech, později strom lépe snáší i kratší sucho. Pro intenzivní podzimní barvy bývá důležitá vláha v létě a na začátku podzimu stále. Hnojení se obvykle řeší kompostem na jaře nebo vyváženým hnojivem pro okrasné dřeviny. Řez nebývá nutný, případné korekce tvaru se provádějí po odkvětu nebo v létě. Mrazuvzdornost se u kultivaru uvádí kolem -26 až -29 °C, mladé rostliny ocení ochranu kořenů mulčem a stanoviště mimo mrazové kotliny. Dřevina bývá zdravotně spolehlivá, občas se mohou objevit mšice na mladých výhonech nebo skvrnitosti listů při dlouhodobě vlhkém létě. Výsadba kontejnerovaných rostlin je vhodná od března do listopadu. Při výsadbě do aleje se obvykle volí rozestup přibližně 2–3 m podle požadované hustoty.

Autor: Kamila | Revize: 19. 2. 2026