Parrotie perská 'Persian Spire®'

Detailní popis produktu

Parrotie perská 'Persian Spire®' - patří do čeledi vilínovitých (Hamamelidaceae) a pochází z oblasti Íránu a Kavkazu, kde roste v listnatých lesích na hlubších, humózních půdách. Kultivar 'Persian Spire®' je úzce rostoucí selekce, často uváděná také pod označením 'JL Columnar', která přenáší typickou proměnlivost druhu do štíhlé, prostorově úsporné siluety. V našich podmínkách vytváří menší strom s pevnou kostrou, v mládí sloupovitý, později lehce vejčitý, obvykle 4–6 m vysoký a 1,5–2 m široký. Listy jsou jednoduché, eliptické až obvejčité, přibližně 6–10 cm dlouhé, v létě leskle zelené. Na podzim se na jednom stromě často mísí žluté, oranžové a vínové odstíny, které vyniknou zvlášť na tmavém pozadí jehličnanů. Dekorativní květy bez korunních plátků se objevují velmi brzy, nejčastěji v únoru až březnu, a tvoří je svazečky červených tyčinek. Starší kmen a silnější větve postupně získávají mozaikovitě odlupčivou borku v šedohnědých až béžových tónech. V zahradní kompozici se uplatní jako solitéra, v řadové výsadbě podél cesty i jako vertikála mezi travinami, kapradinami, bohyškami a časně kvetoucími cibulovinami. Dobře se kombinuje s vilíny, kalinami a japonskými javory, které sdílejí podobné nároky na humózní půdu, a u jezírka nebo v raingardenu působí přirozeně.

Parrotie perská latinsky Parrotia persica, představuje strom původem z Asie, konkrétně z oblastí na úpatí hor Severního Íránu a Ázerbájdžánu. V těchto regionech je běžné nalézt Parrotii perskou v rámci smíšených lesů. Rozkvétá v únoru až březnu, ještě před tím, než začnou rašit listy. Její květy připomínají červené až vínové střapce, podobné těm u vilínu. Keř může dorůstat až do výšky 5 m, případně vyrůst až do výšky 10 m jako menší strom. Je vícekmenný a má široce rozloženou korunu. Borka má hnědo-šedou barvu a většinou se uvolňuje ve větších plátech, zanechávajíc za sebou skvrny, které postupně tmavnou. Listy jsou opadavé, střídavé, mají tupý a zaokrouhlený tvar a dosahují délky 5 až 20 cm. Jsou poměrně tuhé a kožovité, s krásně zeleným, lesklým povrchem. Brzy raší a dlouho setrvávají na větvích. Na podzim se jejich barvy proměňují do nádherných odstínů červené, žluté, oranžové a přecházejí až do zlatavě ohnivě červených tónů. Parrotie perská snáší dobře sušší půdy, dokáže prospívat i v chudších půdách a má ráda slunná stanoviště, nicméně zvládá i polostín. Co se týče nároků na půdu, není příliš náročná na kvalitu. Dobře se adaptovala na půdy neutrální, mírně kyselé i zásadité. Vyniká v toleranci vůči řezu, ale nevyžaduje ho často, jelikož přirozeně roste a vyvíjí se do pravidelného tvaru. Je oblíbená jako solitérní strom v zahradě a skvěle ladí v kombinaci s jehličnany. Vhodná je také pro tvorbu hustých živých plotů, které přinášejí zahradě elegantní ráz a osobitost.

Pěstování: Pro pěstování je vhodné slunné i polostinné stanoviště, na výsušných a větrných místech bývá lepší lehké přistínění a závětří. Nejlépe prospívá v hlubší, propustné půdě s vyšším podílem humusu, která drží rovnoměrnou vláhu, bez dlouhodobého zamokření. Reakce půdy se osvědčuje mírně kyselá až neutrální, orientačně pH 5,5–7,0. Po výsadbě se doporučuje mulč z kůry nebo listovky a pravidelná zálivka v prvních 2–3 letech, později strom lépe snáší i kratší sucho. Pro intenzivní podzimní barvy bývá důležitá vláha v létě a na začátku podzimu stále. Hnojení se obvykle řeší kompostem na jaře nebo vyváženým hnojivem pro okrasné dřeviny. Řez nebývá nutný, případné korekce tvaru se provádějí po odkvětu nebo v létě. Mrazuvzdornost se u kultivaru uvádí kolem -26 až -29 °C, mladé rostliny ocení ochranu kořenů mulčem a stanoviště mimo mrazové kotliny. Dřevina bývá zdravotně spolehlivá, občas se mohou objevit mšice na mladých výhonech nebo skvrnitosti listů při dlouhodobě vlhkém létě. Výsadba kontejnerovaných rostlin je vhodná od března do listopadu. Při výsadbě do aleje se obvykle volí rozestup přibližně 2–3 m podle požadované hustoty.

Autor: Nikol | Revize: 15.12.2025