Parrotie perská 'Golden Bell Tower'

Detailní popis produktu

Parrotie perská 'Golden Bell Tower' - selekční kultivar, který vyniká svým úzkým sloupovitým až cypřišovitým vzrůstem, jenž si udržuje elegantní habitus i s věkem, čímž jej činí vhodným řešením do zahrad s omezeným prostorem nebo jako vertikální akcent v krajinářských výsadbách. Tento opadavý strom obvykle dosahuje výšky kolem 6 – 8 metrů a šířky přibližně 2 – 3,5 metrů s rovnoměrně rozloženými větvemi. Na jaře obvykle od konce února do března nese drobné, nenápadné květy s výraznými červenými tyčinkami ještě před rašením listů, které působí dekorativně v chladnějším období. Po odkvětu raší listy zelené barvy, které během vegetace poskytují příjemný letní dekor a na podzim procházejí intenzivní přeměnou do teplých tónů jasně zlato-žluté, oranžové až červené, což dodává zahradě výraznou podzimní atraktivitu. Na starších exemplářích je navíc viditelná dekorativní, mírně olupující borka, která přidává zajímavý texturální prvek. Vyniká svou odolností vůči většině běžných chorob a škůdců. V zahradě nachází uplatnění jako solitérní strom, výrazný vertikální prvek v záhonech či alejích, stejně jako v městských výsadbách s omezeným prostorem, kde jeho podzimní barva a jarní květy přinášejí sezonní kontrasty. Je plně mrazuvzdorná do -30°C.

Parrotie perská latinsky Parrotia persica, představuje strom původem z Asie, konkrétně z oblastí na úpatí hor Severního Íránu a Ázerbájdžánu. V těchto regionech je běžné nalézt Parrotii perskou v rámci smíšených lesů. Rozkvétá v únoru až březnu, ještě před tím, než začnou rašit listy. Její květy připomínají červené až vínové střapce, podobné těm u vilínu. Keř může dorůstat až do výšky 5 m, případně vyrůst až do výšky 10 m jako menší strom. Je vícekmenný a má široce rozloženou korunu. Borka má hnědo-šedou barvu a většinou se uvolňuje ve větších plátech, zanechávajíc za sebou skvrny, které postupně tmavnou. Listy jsou opadavé, střídavé, mají tupý a zaokrouhlený tvar a dosahují délky 5 až 20 cm. Jsou poměrně tuhé a kožovité, s krásně zeleným, lesklým povrchem. Brzy raší a dlouho setrvávají na větvích. Na podzim se jejich barvy proměňují do nádherných odstínů červené, žluté, oranžové a přecházejí až do zlatavě ohnivě červených tónů. Parrotie perská snáší dobře sušší půdy, dokáže prospívat i v chudších půdách a má ráda slunná stanoviště, nicméně zvládá i polostín. Co se týče nároků na půdu, není příliš náročná na kvalitu. Dobře se adaptovala na půdy neutrální, mírně kyselé i zásadité. Vyniká v toleranci vůči řezu, ale nevyžaduje ho často, jelikož přirozeně roste a vyvíjí se do pravidelného tvaru. Je oblíbená jako solitérní strom v zahradě a skvěle ladí v kombinaci s jehličnany. Vhodná je také pro tvorbu hustých živých plotů, které přinášejí zahradě elegantní ráz a osobitost.

Pěstování: Pro pěstování je vhodné slunné i polostinné stanoviště, na výsušných a větrných místech bývá lepší lehké přistínění a závětří. Nejlépe prospívá v hlubší, propustné půdě s vyšším podílem humusu, která drží rovnoměrnou vláhu, bez dlouhodobého zamokření. Reakce půdy se osvědčuje mírně kyselá až neutrální, orientačně pH 5,5–7,0. Po výsadbě se doporučuje mulč z kůry nebo listovky a pravidelná zálivka v prvních 2–3 letech, později strom lépe snáší i kratší sucho. Pro intenzivní podzimní barvy bývá důležitá vláha v létě a na začátku podzimu stále. Hnojení se obvykle řeší kompostem na jaře nebo vyváženým hnojivem pro okrasné dřeviny. Řez nebývá nutný, případné korekce tvaru se provádějí po odkvětu nebo v létě. Mrazuvzdornost se u kultivaru uvádí kolem -26 až -29 °C, mladé rostliny ocení ochranu kořenů mulčem a stanoviště mimo mrazové kotliny. Dřevina bývá zdravotně spolehlivá, občas se mohou objevit mšice na mladých výhonech nebo skvrnitosti listů při dlouhodobě vlhkém létě. Výsadba kontejnerovaných rostlin je vhodná od března do listopadu. Při výsadbě do aleje se obvykle volí rozestup přibližně 2–3 m podle požadované hustoty.

Autor: Lucie | Revize: 16.12. 2025