Pazerav sbíhavý 'Aureovariegata' Libocedrus/calocedrus decurrens 'Aureovariegata'

Detailní popis produktu

Pazerav sbíhavý 'Aureovariegata' - vzácný, stálezelený jehličnan z čeledi cypřišovitých, původem ze západu Severní Ameriky, kde roste v horských lesích s hlubšími, dobře odvodněnými půdami. Kultivar 'Aureovariegata' je starší zahradní výběr, uváděný jako nalez v Německu kolem roku 1904. Roste pomalu až středně rychle a vytváří úzký kuželovitý až sloupovitý habitus. Po 10 letech mívá přibližně 3–5 m, v dospělosti v podmínkách ČR zpravidla 6–10 m na výšku a 2–3 m na šířku. Větévky jsou zploštělé do vějířů a nesou lesklé šupiny tmavozelené barvy s nepravidelnými zlatožlutými skvrnami, které nejsou omezené jen na mladé přírůstky. V květnu se mohou objevit nenápadné pylové šištice, samičí šišky jsou vejčité, asi 2–3 cm dlouhé, žlutohnědé a při dozrávání červenohnědé. Kůra je šedohnědá až červenohnědá, ve stáří podélně rozpraskaná. Kultivar působí jako světelný akcent i v zimě, dobře se kombinuje s tmavolistými tisovci, bobkovišněmi, mahonií, rododendrony, kapradinami i s jemnými travinami. Hodí se jako solitéra u vstupu, do větších vřesovišť i do moderních výsadeb se štěrkem, kde vynikne grafický sloupovitý tvar.

Pazerav sbíhavý - pochází ze západní oblasti Severní Ameriky. Ve své domovině má úzký, až sloupovitý tvar a může dosáhnout až k výšce 50 m. V ostatních oblastech nabírá spíše kuželovitý habitus s výškou okolo 18 - 30 m. Borka je ve stáří červenohnědá, odlupuje se v dlouhých plátech, stejné probarvení nesou i větévky. Měkké jehlice šupinatého tvaru jsou uspořádány do vějířů, navzájem se lehce překrývají. Jsou měkké a svěže zelené. Rostlina je jednodomá, samičí a samčí květy rostou na různých větvích. Šištice jsou malé, tvarově vejčité a převislé, při vrcholu hákovitě zahnuté. Ideální solitérní či parkový strom. 

Pěstování: Pro pěstování se osvědčuje plné slunce až polostín a závětří, kde panašování lépe vyzrává a větévky méně trpí zimním vysycháním. Půda vyhovuje humózní až hlinitopísčitá, propustná, spíše čerstvá, s doporučeným pH přibližně 5,5–7,5, snáší i vápenité půdy, pokud nejsou trvale mokré. Dlouhodobé přemokření a těžké jíly zvyšují riziko fytoftory, proto je vhodná drenáž, vyvýšený záhon nebo příměs štěrku a mulč z kůry či štěpky. Výsadba se v ČR provádí nejčastěji na jaře březen–květen nebo na podzim září–říjen. Zálivka je důležitá v prvních dvou sezonách, po zakořenění snáší i krátkodobé sucho. Hnojení se drží mírné, na jaře kompost nebo pomalu rozpustné hnojivo pro jehličnany, v pozdním létě se dusík omezuje kvůli vyzrávání pletiv. Řez nebývá nutný, případné zkrácení se provádí jen lehce v předjaří, aby zůstal přirozený sloup a nevznikaly holé plochy. Vyzrálé rostliny jsou mrazuvzdorné přibližně do -24 °C, krátkodobě i níže, mladé dřeviny ocení zimní kryt a ochranu před zimním sluncem a větrem. Ze škůdců se mohou objevit mšice a svilušky, v suchých létech i hnědnutí konců větévek, zdravotní stav zlepšuje stabilní mulč a rovnoměrná vláha. Při výsadbě do řady jako úzká clona se ponechává rozestup zhruba 1,2–1,5 m, pro solitéru alespoň 2,5–3 m od dalších dřevin.

Autor: Nikol | Revize: 17.2. 2026