Peltoboykinie tellimoides - Peltoboykinia tellimoides Peltoboykinia tellimoides

Detailní popis produktu

Peltoboykinie tellimoides - oddenkatá trvalka z čeledi lomikamenovitých (Saxifragaceae), v literatuře uváděná i pod synonymem Boykinia tellimoides. Pochází z východní Asie, především z horských lesů a stinných roklí ostrova Honšú a z jihovýchodní Číny, kde roste na vlhkých, humózních půdách v nadmořských výškách zhruba 1100–1900 m. Z krátkého oddenku vytváří postupně se rozšiřující trs s nápadnými, dlouze řapíkatými listy. Čepele jsou dlanité, hluboce laločnaté, po okraji zubaté a leskle zelené, v dobré půdě mohou mít 20–40 cm v průměru. Na začátku léta se nad listy zvedají stvoly se vzdušnými, rozvětvenými květenstvími drobných, zvonkovitých až hvězdicovitých květů v krémově bílé až žlutozelené, které poskytují pyl i nektar drobným opylovačům. Vůně bývá nevýrazná, rostlina je bez trnů. V zahradě vytváří klidné, plné plochy ve stínu dřevin a dobře kontrastuje s jemnými texturami kapradin, bohyšek, čechrav nebo s volnými trsy ostřic u vody.

Pěstování: Preferuje polostín až stín s rozptýleným světlem, nejlépe mimo přímé polední slunce, které může listy zasychat. Půda bývá vhodná hlubší, humózní a stále mírně vlhká, ale ne dlouhodobě zamokřená. Doporučuje se přídavek listovky a kompostu a mulč, který udrží rovnoměrnou vláhu. Reakce půdy vyhovuje mírně kyselá až neutrální, přibližně pH 5,5–7,0. Zálivka je důležitá hlavně po výsadbě a v letních obdobích sucha, přísušek se na okrajích listů rychle projeví. Hnojení obvykle stačí jarní kompost nebo mírná dávka hnojiva pro trvalky, příliš dusíku podporuje měkké pletivo. Rostliny se vysazují od března do října, s předností pro jaro a časný podzim. V květu dorůstá nejčastěji 60–90 cm a do šířky 50–70 cm, při výsadbě se ponechává rozestup 50–60 cm, což odpovídá zhruba 3–4 rostlinám na m². Mrazuvzdornost vyzrálých trsů se v evropských zdrojích uvádí jako plná, orientačně kolem -17 až -20 °C, v chladnějších polohách pomůže zimní kryt z listí a zejména půda, která v zimě nezůstává přemokřená. Nejčastějšími škůdci bývají slimáci na rašící listy, z chorob skvrnitosti při zahuštění a trvale vlhkém listu. Dělení starších trsů se provádí na jaře, v nádobě se pěstuje v hlubším květináči s humózním substrátem a pravidelnou zálivkou. V létě prospívá ve společnosti pryskyřníků nebo japonských sasanek, na březích jezírek působí přirozeně s ostřicemi. Květní stvoly lze po odkvětu odstranit, listy zůstávají dekorativní do podzimu.

Autor: Nikol | Revize: 4.2. 2026