Perohlávek - Pterocephalus parnassi

Detailní popis produktu

Perohlávek - rostlina pochází z jihovýchodní Evropy, zejména z horských oblastí Řecka a navazujících částí Albánie, kde roste na vápnitých skalách, sutích a ve štěrbinách ve vyšších nadmořských výškách přibližně 800–2000 m. Tvoří husté, nízké, částečně dřevnatějící rohože a polštáře, které v zahradě obvykle dorůstají 10–15 cm na výšku a 25–35 cm na šířku podle podmínek a stáří trsu. Listy jsou stálezelené až zimně zelené, šedozelené až stříbřité, jemně chlupaté, lžícovité až obvejčité, s lehce zvlněným okrajem, díky čemuž polštář působí dekorativně i mimo dobu květu. Od června do srpna vyrůstají nad listy krátké pevné stvoly a na jejich konci se objevují ploché hlávky drobných trubkovitých květů v růžových až růžovo-fialových odstínech, typem připomínající hlaváče. Po odkvětu se vytvářejí suché semeníky s jemnými brvami. Květy poskytují nektar i pyl pro letní opylovače a rostlina se uplatní v kamenitém detailu, na suchých zídkách, v miskách a ve štěrkových záhonech, kde se dobře kombinuje s lomikameny, tařičkami, nízkými mateřídouškami, kostřavami či netřesky.

Pěstování: Preferuje plné slunce, případně lehký polostín na teplém, větraném místě, ideálně s ochranou před zimním přemokřením. Nejlépe prospívá v propustné, spíše chudší půdě s příměsí hrubého písku nebo štěrku a s obsahem vápníku, s reakcí přibližně pH 6,5–8,0. V těžších půdách se osvědčuje vyvýšené stanoviště a drenáž, aby voda nestála u krčku. Zálivka bývá potřebná po výsadbě a při dlouhém suchu, poté je rostlina poměrně odolná vůči přísuškům. Dlouhodobě mokrá půda v zimě zvyšuje riziko hniloby krčku, proto se u nádob doporučuje zimování na chráněném místě pod střechou. Mírné přihnojení na jaře nebo po odkvětu podporuje obnovu růžic, u skalničkových výsadeb se osvědčuje štěrkový mulč. Řez se obvykle nevyžaduje, vhodné je pouze odstranění suchých květních stvolů a na jaře vyčesání poškozených listů. Výsadba probíhá nejčastěji od března do října, s rozestupy přibližně 25–35 cm, což odpovídá zhruba 9–12 rostlinám na m². Rozmnožování je možné výsevem nebo letními řízky, starší trsy se dají i opatrně dělit. Vyzrálé rostliny snášejí mrazy přibližně do -20 °C, na suchých stanovištích se uvádí odolnost i kolem -28 °C, nejcitlivější bývá kombinace oblevy, větru a zimní vlhkosti. Ze škůdců se mohou objevit slimáci na jaře a mšice na květních stvolech, jinak patří k druhům s dobrou odolností.

Autor: Nikol | Revize: 7.1. 2026