Pomerančovník hořký 'Canaliculata'

Detailní popis produktu

Pomerančovník hořký 'Canaliculata' - známý také jako rýhovaný hořký pomeranč, patří mezi historické odrůdy pěstované v Toskánsku už od 16. století a ceněné v oranžeriích evropských šlechtických zahrad. V našich podmínkách roste jako středně vzrůstný stromek v nádobě, obvykle do 1,5–2 m výšky a asi 1–1,5 m šířky, s hustou, dobře větvenou korunou a tmavě zelenými, kožovitými, mírně vroubkovanými listy. Větve nesou jen krátké trny. Velké bílé květy se silnou, sladce citrusovou vůní se objevují hlavně od března do června, při vhodných podmínkách mohou remontovat i během léta a lákají včely i další opylující hmyz. Z květů se vyvíjejí středně velké, lehce zploštělé až nepravidelně oválné plody se silnou, hrubou a hluboce rýhovanou slupkou, která dozrává do sytě žlutooranžových až oranžových odstínů. Dužnina je šťavnatá, výrazně hořkokyselá, nevhodná k běžné konzumaci v čerstvém stavu, ale velmi ceněná pro výrobu marmelád, kandované kůry, hořkých aperitivů, likérů a aromatických limonád. Z listů, nezralých plodů i květů se získávají silice využívané v parfumerii i potravinářství. Plody a kůra obsahují vitamin C a flavonoidy, například naringin a hesperidin, proto se používají také v bylinných čajích a doplňcích zaměřených na podporu přirozené obranyschopnosti a trávení. Odrůda je samosprašná a k vytvoření plodů nevyžaduje jiný opylovač, vyšší násadu přináší pobyt rostliny venku v době květu. V kompozici vynikne jako solitéra v terakotovém kontejneru, v kombinaci s levandulemi, rozmarýnem nebo trsnatými travami, které podtrhují strukturu plodů a stálezelenou korunu.

Pěstování: Pomerančovníky prospívají na velmi světlém místě v teplém závětří, kde koruna bez průvanu dobře vyzrává a plody se vybarvují. Substrát má být vzdušný a rychle odvodněný, s pH 6,0–6,5 a s vyšším podílem draslíku pro vyrovnanou chuť. Osvědčuje se směs pro citrusy nebo vlastní mix zhruba ze 40 % jemné rašeliny či kokosové drti, 30 % vyzrálého kompostu a 30 % minerální složky pro odvodnění, například perlitu, pemzy nebo hrubého křemičitého písku frakce 2–4 mm. Zálivka probíhá rovnoměrně, mezi jednotlivými dávkami mírné proschnutí povrchu, trvalé přemokření zvyšuje riziko fytoftory („vodní plísně“). Od jara do konce léta se používá hnojivo pro citrusy, v květnu a červnu se doporučuje zvýšený podíl draslíku a průběžné doplňování mikroprvků, zejména železa, manganu a zinku. Řez následuje po sklizni, odstraňují se prokřížené a zahušťující výhony a udržuje se světlý střed koruny. V nádobách o objemu 30–50 litrů se vytváří stabilní násada, přesazení po zhruba dvou letech do o něco větší nádoby podporuje vitalitu kořenů. Před prvními mrazíky následuje přesun do světlé chodby nebo zimní zahrady s teplotou 5–10 °C, kde se omezuje zálivka a udržuje se dobrá cirkulace vzduchu. Přezimování se osvědčuje u okna ve světlé garáži s denním světlem, na studené verandě nebo v nevytápěném skleníku s temperací nad 0 °C. Pomerančovníky jsou samosprašné, nicméně při opakovaném kvetení v bytě může mírné zavibrování větví či přirozený pohyb vzduchu zlepšit násadu. 

Autor: Kristýna | Revize: 18.11. 2025 

 Více na: Návod na pěstování citrusů