Pomerančovník myrtolistý 'Crispifolia'

Detailní popis produktu

Pomerančovník myrtolistý 'Crispifolia' - historický kultivar myrtolistého pomerančovníku, který byl pěstován ve florentských zahradách již v 17. století a v Nizozemsku se v 17.–18. století označoval jako „Bouquet-Pomeranze“. Patří do skupiny hořkých pomerančovníků, vzniklých křížením pomela a mandarinky, ale svým vzhledem je blízký odrůdám typu chinotto. V příhodných podmínkách vytváří stálezelený keř až nízký stromek, v nádobě v našich podmínkách obvykle 1,5–2 m vysoký a 1–1,5 m široký. Růst je hustý, větve jsou krátce větvené a převážně bez trnů, s hladkou hnědavou kůrou. Listy jsou menší až středně velké, oválně vejčité, tuhé a silné, se zklenutou čepelí a okraji stáčenými dolů a ke spodní straně, což jim dává typicky kadeřavý vzhled. Na větvích jich bývá velké množství, takže koruna působí jemně strukturovaně a vždy zeleně. Řapík je úzce křídlatý. Vůně listů je po promnutí typicky citrusová. Na jaře, převážně v dubnu a květnu, se v paždí listů objevují středně velké bílé květy v menších shlucích, s výraznou vůní přitahující opylující hmyz. U starších rostlin se může objevit i slabší remontantní kvetení koncem léta. Plody jsou kulovité, asi 5–6 cm velké, s hladkou až slabě hrbolkatou slupkou, která při dozrávání přechází ze žluté do sytě oranžové. Dužnina je oranžová, jemně dělená na 8–10 dílků, spíše méně šťavnatá, výrazně kyselá s hořkým tónem typickým pro hořké pomeranče. Plody v nádobách obvykle dozrávají od listopadu do ledna a mohou delší dobu zůstávat na rostlině. Uplatňují se při výrobě marmelád, kandované kůry, sirupů a likérů, podobně jako jiné odrůdy chinotta, díky obsahu vitaminu C a dalších rostlinných látek patří mezi ceněné suroviny pro tradiční kuchyni a nápoje.

Pěstování: Pomerančovníky prospívají na velmi světlém místě v teplém závětří, kde koruna bez průvanu dobře vyzrává a plody se vybarvují. Substrát má být vzdušný a rychle odvodněný, s pH 6,0–6,5 a s vyšším podílem draslíku pro vyrovnanou chuť. Osvědčuje se směs pro citrusy nebo vlastní mix zhruba ze 40 % jemné rašeliny či kokosové drti, 30 % vyzrálého kompostu a 30 % minerální složky pro odvodnění, například perlitu, pemzy nebo hrubého křemičitého písku frakce 2–4 mm. Zálivka probíhá rovnoměrně, mezi jednotlivými dávkami mírné proschnutí povrchu, trvalé přemokření zvyšuje riziko fytoftory („vodní plísně“). Od jara do konce léta se používá hnojivo pro citrusy, v květnu a červnu se doporučuje zvýšený podíl draslíku a průběžné doplňování mikroprvků, zejména železa, manganu a zinku. Řez následuje po sklizni, odstraňují se prokřížené a zahušťující výhony a udržuje se světlý střed koruny. V nádobách o objemu 30–50 litrů se vytváří stabilní násada, přesazení po zhruba dvou letech do o něco větší nádoby podporuje vitalitu kořenů. Před prvními mrazíky následuje přesun do světlé chodby nebo zimní zahrady s teplotou 5–10 °C, kde se omezuje zálivka a udržuje se dobrá cirkulace vzduchu. Přezimování se osvědčuje u okna ve světlé garáži s denním světlem, na studené verandě nebo v nevytápěném skleníku s temperací nad 0 °C. Pomerančovníky jsou samosprašné, nicméně při opakovaném kvetení v bytě může mírné zavibrování větví či přirozený pohyb vzduchu zlepšit násadu. 

Autor: Kristýna | Revize: 25.11. 2025 

Více na: Návod na pěstování citrusů