Pramák sněhobílý - Eomecon chionantha

Detailní popis produktu

Pramák sněhobílý - oddenkatá trvalka z východní Číny, kde roste na okrajích horských lesů a při vodních tocích v humózní, stále mírně vlhké půdě. Do evropských zahrad se dostala koncem 19. století prostřednictvím botanických zahrad. Vytváří přízemní růžici velkých, ledvinovitých až srdčitých listů na dlouhých řapících, obvykle 10–20 cm širokých, se zvlněným okrajem a jemně ojíněným zeleným povrchem. Na jaře, nejčastěji od dubna do června, vyrůstají 30–50 cm vysoké stvoly s 1–5 jednoduchými květy. Květy připomínají mák, mají bílé korunní lístky a výrazné žluté tyčinky, v teplejších dnech je vyhledávají první opylovači. Rostlina po poranění roní oranžové mléko typické pro mákovité a není určená ke konzumaci. V záhoně působí jako klidná bílá tečka nad zelenou plochou listů a dobře se kombinuje s bohyškami, kapradinami, dlužichami a jarními cibulovinami. Po odkvětu se tvoří úzké tobolky, které dozrávají v létě, v porostu však bývá hlavním efektem kontrast bílých květů a velkých listů. Ve vlhčích a mírných zimách mohou listy částečně přetrvat, v běžných podmínkách ČR rostlina zatahuje a znovu raší na jaře. Charakterem připomíná příbuznou krvavku kanadskou, ale vytváří plošnější, kobercový porost.

Pěstování:  Vyžaduje polostín až stín, případně slunce pouze při trvale vlhčí půdě a bez letního přehřívání kořenů. Ideální je humózní, propustná zem s příměsí listovky, pH přibližně 5,5–7,0, bez dlouhodobého zamokření. Výsadba se provádí na jaře od března do května nebo na podzim v září a říjnu, kořeny jsou mělké a ocení mulč z listí či kompostu, který drží vláhu. Rozestup mezi rostlinami bývá 40–50 cm, což odpovídá zhruba 4–6 rostlinám na m², v příznivých podmínkách se porost postupně rozrůstá oddenky a může být potřeba okrajové omezení. Zálivka je důležitá hlavně v prvním roce a v suchých obdobích, přihnojení stačí lehké jarní přidání kompostu. Kvetení se po dobrém zakořenění opakuje pravidelně, listy zůstávají dekorativní do podzimu. Mrazuvzdornost vyzrálých porostů je v chráněném místě obvykle kolem -20 °C, mladé výsadby mohou v holomrazech namrzat, proto je vhodný zimní kryt listím nebo chvojím. Z chorob se obvykle nevyskytuje nic zásadního, na rašící listy mohou jít slimáci. Pěstování v nádobě je možné ve větším květináči s drenáží, s pravidelnou zálivkou a zimní ochranou kořenového balu. Porost se obnovuje dělením oddenků na jaře, při přesazování se doporučuje pracovat s celými kusy kořenového krčku. Na těžkých jílovitých půdách pomáhá vyvýšené místo a příměs štěrku, aby kořeny v zimě nestály ve vodě.

Autor: Nikol | Revize: 10.2. 2026