Prodara polycarpa 'Green Fingers' Fatsia japonica 'Green Fingers'

Detailní popis produktu

Prodara polycarpa 'Green Fingers' - stálezelený keř z čeledi aralkovitých (Araliaceae), endemický pro Tchaj-wan, kde roste v teplejších, vlhčích horských lesích a na jejich okrajích. Kultivar 'Greenfingers'® patří mezi novější zahradní výběry ceněné pro výrazněji dělené, „prstovité“ listy než u běžné fatsie japonské. Listy jsou dlanitě laločnaté, matně až pololeskle zelené, obvykle 15–30 cm široké a na větvích vytvářejí hustý, exoticky působící baldachýn. Keř roste vzpřímeně a kompaktně, v zahradách nejčastěji dosahuje 1,5–2 m výšky a 1–1,5 m šířky. Na podzim až začátkem zimy, zpravidla v říjnu až prosinci, se objevují kulovitá květenství drobných krémově bílých květů, které mohou být cenným zdrojem nektaru v pozdní sezoně. Po odkvětu se na jaře vyvíjejí tmavé bobule okrasné hodnoty, které se nekonzumují. 'Greenfingers'® se uplatní jako solitéra v polostínu, v podrostu vyšších dřevin i u vstupu do domu, kde velké listy přinášejí klidný, „lesní“ dojem a dobře kontrastují s kapradinami, bohyškami, čemeřicemi nebo stálezelenými pěnišníky.

Pěstování: Osvědčuje chráněné stanoviště v polostínu až stínu, s ochranou před zimním větrem a ostrým jarním sluncem, které může zvyšovat výpar. Půda bývá nejlepší humózní, živná a dobře propustná, dlouhodobě mírně vlhká, s pH přibližně 5,5–7,0 a s drenáží v těžších jílech. Výsadba se obvykle provádí od března do října, jistější bývá jarní termín, aby rostlina do zimy dobře zakořenila. Zálivka má být pravidelná hlavně v létě a v bezsněžných zimách, vhodné je mulčování listovkou nebo kůrou. Hnojení se nejčastěji řeší kompostem nebo pomalu rozpustným hnojivem na jaře, řez se omezuje na zkrácení příliš dlouhých výhonů a odstranění poškozených částí na konci zimy. V chráněných zahradách teplejších oblastí se uvádí mrazuvzdornost přibližně do -10 °C, mladé rostliny prospívají se zimním krytem kořenové zóny. V nádobách se osvědčuje objem alespoň 20–30 l a směs zahradní zeminy s kompostem a drenážní složkou. Důležitá je izolace květináče a zimování v závětří nebo ve světlém bezmrazém prostoru. Pro živý, hustý efekt se rostliny vysazují zhruba 0,8–1,2 m od sebe (orientačně 1–2 ks na m²). Při suchu se mohou objevit svilušky, na měkkých výhonech mšice, prevence spočívá ve vyrovnané vláze a vzdušném stanovišti. Při manipulaci se doporučují rukavice, šťáva z pletiv může u citlivých osob dráždit pokožku. V zimě se listy často stáčejí a mohou přechodně povadnout, na jaře při obnově vláhy obvykle znovu napnou pletiva.

Autor: Nikol | Revize: 11.2. 2026