Prvosenka Hallerova - Primula halleri Primula halleri

Detailní popis produktu

Prvosenka Hallerova - vytrvalá skalnička z horských oblastí střední a jihovýchodní Evropy, kde se váže na chladnější mikroklima vápnitých skal, sutí a štěrbin s trvale provzdušněným substrátem. V zahradě vytváří přízemní, stálezelenou růžici kožovitých listů 10–20 cm vysokou a 15–25 cm širokou. Listy bývají jemně ojíněné, oblé až lopatkovité a s celokrajným okrajem, takže rostlina působí upraveně i v zimě. Na jaře vyrůstají pevné stvoly 15–25 cm s okolíkem několika nálevkovitých květů v lila až růžově fialových tónech se světlejším očkem. Květenství obvykle nese 4–10 květů a postupně se rozvíjí podle teploty, v chladných jarech kvete déle. Květy poskytují raný zdroj nektaru a pylu a v alpínu působí jako měkké jarní světlo mezi kamenem. Po odkvětu může vytvořit nenápadné tobolky se semeny, v zahradě se však častěji udržuje jako trvalý trs. V kompozici se osvědčuje sousedství lomikamenů (Saxifraga), tařic (Aubrieta), mateřídoušek (Thymus), netřesků (Sempervivum) a jemných kostřav (Festuca). U citlivých osob může šťáva vyvolat kontaktní podráždění kůže. Druh patří do skupiny horských prvosenek se zvýšenou citlivostí na přemokření, proto nejlépe vynikne na vyvýšeném místě, v kamenné spáře nebo v misce, kde voda nezůstává u krčku.

Pěstování: Preferuje slunné stanoviště s ranním nebo pozdním sluncem, případně polostín, zejména v teplejších oblastech ČR. Rostlině prospívá závětří a dobré proudění vzduchu, aby listy po dešti rychle osychaly. Půda se osvědčuje humózní, ale výrazně propustná, se štěrkem nebo hrubým pískem a s reakcí přibližně pH 6,5–7,8, často s podílem vápence. Zálivka má být pravidelná v době zakořeňování a během suchých period, voda však nemá stát u krčku. Rostliny se vysazují od března do října, při letní výsadbě je důležitá stabilní vlhkost bez přemokření. Rozestupy se volí 20–25 cm, což odpovídá přibližně 12–15 rostlinám na m². Přihnojení bývá mírné, spíše na jaře, aby růžice zůstaly kompaktní. Po odkvětu se odstraňují odkvetlé stonky a staré listy. V nádobách se používá minerálnější substrát s drenážní vrstvou a občasné přesazení nebo dělení trsů po odkvětu každé 3–4 roky. Nejčastější potíží je zimní přemokření a hniloba krčku, proto pomáhá vyvýšené stanoviště, štěrkový mulč a u nádob zimní umístění pod přesah střechy. Vyzrálé rostliny jsou mrazuvzdorné zhruba do -34 °C, mladé výsadby může chránit lehký kryt proti střídání mrazu a oblevy. Ze škůdců se mohou objevit slimáci, mšice nebo lalokonosec, při dlouhodobém vlhku také padlí. V létě při vyšších teplotách ocení polostín a rovnoměrnou, mírnou vláhu. U nádob je výhodou možnost přestěhování pod střechu v zimě, kdy přebytečný déšť nejvíc škodí.

Autor: Nikol | Revize: 7.1. 2026