Pryšec chvojka - Euphorbia cyparissias

Detailní popis produktu

Pryšec chvojka - vytrvalá bylina z čeledi pryšcovitých (Euphorbiaceae), původní v Evropě a západní Asii. V přírodě roste na suchých stráních, stepních loukách a v kamenitých trávnících, kde přežívá díky oddenkům. V zahradě vytváří rhizomatózní porost s množstvím vzpřímených lodyh, obvykle 20–40 cm vysokých, a s velmi úzkými, jehlicovitými listy v modrozeleném odstínu. Na jaře bývají mladé výhony svěže zelené, v létě se olistění zjemní do šedomodré, takže porost působí jako nízký „mlžný“ polštář. Na přelomu května a června se na vrcholcích objevují okolíkovitě uspořádaná květenství, kde hlavní okrasu tvoří zelenožluté listeny. Ty při dokvétání často oranžoví až červenají a barva na několik týdnů zvýrazní přední okraj záhonu. Šíření probíhá především podzemními výběžky. Všechny části obsahují bílou mléčnou mízu, která je jedovatá a při kontaktu dráždí kůži i oči, proto se při práci doporučují rukavice. V kompozicích se uplatňuje jako nízké patro pod suchomilnými keři, v přírodních výsadbách i jako výplň mezi kameny. Jemná textura listů kontrastuje s levandulí, šalvějí, rozchodníky i s trsy kostřav.

Pěstování: Pěstování se daří na plném slunci, případně ve světlém polostínu, v otevřených i mírně větrných polohách. Nejvhodnější je lehká, dobře propustná půda, od písčitých až po štěrkovité směsi, s pH přibližně 6,5–8,0. V těžkých jílech pomáhá drenážní vrstva a příměs štěrku, protože dlouhodobé zamokření vede k řídnutí porostu. Zálivka bývá potřeba hlavně po výsadbě a v extrémním suchu, jinak rostlina snáší přísušek velmi dobře. V suchých zahradách se osvědčuje minerální mulč ze štěrku, který stabilizuje teplotu půdy a omezuje zaplevelení. Hnojení se drží střídmě, příliš živná půda podporuje bujnější růst na úkor kompaktního habitu. Výsadba probíhá od března do října, pro rychlé zapojení se volí rozestup 25–30 cm, což odpovídá přibližně 9–12 rostlinám na m². Vyzrálé trsy bývají v českém klimatu mrazuvzdorné přibližně do −28 °C a bez problémů přezimují i na odkrytých stanovištích, pokud půda nezůstává v zimě rozbahněná. Řez se obvykle omezuje na odstranění suchých stonků na konci zimy, případně na zkrácení po odkvětu, pokud je cílem omezit šíření. Škůdci bývají spíše okrajoví, někdy se objevují mšice na mladých výhonech. Výraznější problém může představovat nežádoucí rozrůstání, které se v menších záhonech řeší mechanickým omezením oddenků nebo pěstováním ve vymezené ploše.

Autor: Kristýna | Revize: 23.01. 2026