Pupalka křovitá 'Sonnenwende' - Oenothera fruticosa 'Sonnenwende'

Detailní popis produktu

Pupalka křovitá 'Sonnenwende' - je severoamerická trvalka z čeledi pupalkovitých, která v přírodě roste na otevřených, slunných místech, na okrajích cest, v sušších loukách a v řídkých porostech, často na písčitých či kamenitých půdách. Kultivar ‘Sonnenwende’ se vyznačuje tmavším, často načervenalým zabarvením stonků a listů a červenými poupaty, z nichž se od června do srpna otevírají zlatožluté, čtyřplátečné květy 3–5 cm. Na rozdíl od mnoha „nočních“ pupalek zůstávají květy otevřené i přes den, takže barva funguje po celý den a rostlina se uplatní i v blízkosti posezení. Květy jsou bez vůně. Trs je vzpřímený, obvykle 60–80 cm vysoký a 30–50 cm široký, s úzce kopinatými listy, které mohou mít purpurový přeliv a na podzim se vybarvují do červena. Po odkvětu se tvoří protáhlé tobolky se semeny, které dávají rostlině jemnou strukturu i na konci léta. Květy poskytují nektar i pyl a do výsadeb přinášejí teplý akcent, který dobře doplňuje modrofialové trvalky. V zahradních kompozicích se uplatní v prérijních a štěrkových záhonech, v trvalkových lemech i ve směsích s třapatkami, řebříčky, šalvějemi a okrasnými travami.

Pěstování: Vyžaduje plné slunce a půdu propustnou až dobře odvodněnou, ideálně hlinitopísčitou s příměsí humusu. Snáší široké rozpětí pH přibližně 6,0–8,0, důležitější je nepřemokřený zimní režim a nezamokřený krček. Zálivka se po zakořenění soustředí na delší suché období, v běžné zahradní půdě bývá potřeba pouze při dlouhém přísušku. Na jaře se doporučuje lehké přihnojení kompostem nebo vyváženým hnojivem, v příliš chudé půdě bývá kvetení kratší a stonky jsou subtilnější. Rostliny se vysazují od března do října. Pro souvislý porost se volí rozestup 35–40 cm, což odpovídá asi 7 ks na m². Kvetení probíhá zpravidla červen – srpen, v teplých polohách může pokračovat i do září. Mrazuvzdornost je uváděna až do -34 °C, přesto se v těžších půdách osvědčuje zimní mulč štěrkem, který odvádí vodu od kořenového krčku. Na jaře se odstraňují suché stonky, případné zmlazení trsu se provádí dělením po 3–4 letech. Pokud je cílem omezit samovýsev, vhodné je ponechat jen část semenících stonků a zbytek odstranit po odkvětu. Z chorob se občas objevuje padlí při zahuštění, ze škůdců mšice a slimáci na mladých výhonech. Pěstování v nádobě je možné v hlubším květináči s drenážní vrstvou, kde se v zimě hlídá přemokření substrátu.