Pustoryl 'Snowbelle' Philadelphus 'Snowbelle'

Detailní popis produktu

Pustoryl 'Snowbelle' - opadavý kultivar pustorylu, který vznikl v Kanadě a do zahrad si získal oblibu především díky kompaktnímu růstu a mimořádně bohatému kvetení. Vyšlechtěn byl Donaldem R. Sampsonem v Ottawě a na trh byl uveden v první polovině 60. let 20. století. Patří mezi kultivary vhodné zejména do menších zahrad, kde poskytuje stejný efekt jako mohutnější pustoryly, ale na podstatně menším prostoru. V dospělosti dorůstá přibližně 1,2 až 1,5 m výšky a kolem 1 až 1,3 m šířky. Koruna je hustá, pravidelně rozvětvená a tvořená pevnými vzpřímenými výhony, jejichž konce se s přibývajícím věkem jemně sklánějí. Listy jsou vejčitě kopinaté, sytě zelené, jemně pilovité a vytvářejí svěží kulisu pro množství květů. Na podzim se zbarvují do světle žlutých odstínů, přesto hlavní okrasnou hodnotou zůstává především bohaté letní kvetení. V průběhu června až začátku července se na loňských výhonech objevují husté svazečky plných sněhově bílých květů o průměru přibližně 4 až 6 cm. Jejich počet bývá natolik vysoký, že během plného kvetení zakrývají velkou část listů. Květy vydávají výraznou sladkou vůni připomínající květy pomerančovníku, díky níž bývá pustoryl často označován jako nepravý jasmín. Vůně je nejintenzivnější během teplých slunečných dnů a večerů, kdy se příjemně šíří do okolí terasy nebo posezení. Květy zároveň poskytují zdroj pylu a nektaru pro včely, čmeláky i další opylující hmyz.

Pěstování: Nejlépe prospívá na slunném až polostinném stanovišti, v mírném závětří i na otevřenějších místech. Vyhovuje mu běžná zahradní půda, spíše hlinitá, propustná a středně vlhká, s pH mírně kyselým až neutrálním. V těžších, zamokřených půdách se doporučuje zlepšení struktury pískem a kompostem a založení lehké drenáže. Zálivka je důležitá hlavně v prvním roce po výsadbě a při delším suchu, starší keře krátkodobé sucho snášejí. Hnojení se provádí na jaře kompostem nebo pomalu působícím hnojivem pro kvetoucí keře. Výsadba může probíhá po celou sezónu, v keřových skupinách se používají rozestupy kolem 1–1,2m. Po odkvětu se provádí prosvětlovací řez, při kterém se část nejstarších výhonů odstraní až při bázi, čímž se podpoří tvorba mladého kvetoucího dřeva. Vyzrálé rostliny snášejí pokles teplot přibližně do -25 °C, mladé keře je vhodné chránit mulčem v kořenové části. Nemoci a škůdci se objevují spíše zřídka, keř prospívá nejlépe v nepromokřené půdě a na vzdušném stanovisku.

Autor: Jana | Revize: 29.07. 2026