Rákos obecný - Phragmites australis Phragmites australis

Detailní popis produktu

Rákos obecný - statná vytrvalá tráva mokřadů a břehových pásů stojatých i pomalu tekoucích vod, v ČR běžná od nížin po podhůří. Z větvených, článkovaných oddenků vytváří rozsáhlé kolonie a při dobrých podmínkách se rozšiřuje o metry za rok. Porost tvoří vzpřímená, dutá stébla vysoká 2,5–4 m a v dospělosti obvykle zabírá 2,5–4 m do šířky. Listy jsou dlouze čárkovité, v létě sytě zelené, na podzim světle hnědnou a v zimě drží tvar jako suchá architektura. Květenství je velká lata dlouhá až kolem 50 cm. Od konce léta bývá tmavě fialově hnědá, během podzimu slámově vybledá a často přetrvává do zimy. V zahradě se uplatňuje jako přirozená clona u vody, větrolam, kulisa pro nižší mokřadní trvalky a úkryt pro živočichy. Stébla se používají i na suché vazby a tradičně jako krytina. V kompozici dobře ladí s orobincem (Typha), skřípinami (Schoenoplectus), zblochanem (Glyceria) a kosatcem žlutým (Iris pseudacorus). Díky silné konkurenceschopnosti však snadno přerůstá jemnější druhy a v příznivých podmínkách vytváří téměř monokultury, proto se v okrasných výsadbách vyplácí promyšlené vymezení prostoru.

Pěstování: Nejlépe prospívá na plném slunci, snáší i polostín, kde však řídne a méně nasazuje laty. Vyhovuje mu půda trvale vlhká až zamokřená, od hlinité po písčitou, včetně stanovišť s mělkou vodou. V jezírkách se obvykle umísťuje do břehové zóny s vodou přibližně 0–30 cm nad kořeny, případně do bahna. Reakce půdy může být kyselá, neutrální i zásaditá, důležitější je stálá vláha a živinami bohatší sediment. Výsadba se provádí od března do října, v mokré zóně jezírka nejčastěji na jaře, aby oddenky do zimy dobře zakořenily. Rozestup v zahradě se volí přibližně 80–120 cm podle požadované rychlosti zapojení, což odpovídá zhruba 1–2 rostlinám na m². Na menších plochách se doporučuje pěstování v koši nebo s kořenovou bariérou, protože oddenky mohou rychle prorůstat do okolí. Zálivka je důležitá pouze po výsadbě na sušších březích. V zóně vody bývá režim stabilní a rostlina krátkodobě snáší i mělké vyschnutí, dlouhé přísušky však vedou k řídnutí porostu. Hnojení většinou není nutné, na velmi chudých substrátech pomáhá jarní vrstva kompostu. Suchá stébla se ponechávají přes zimu jako ochrana kořenového krčku a pro ptactvo, odstraňují se na konci zimy. Mrazuvzdornost je v našich podmínkách spolehlivá, vyzrálé trsy přečkávají zimy bez krytu. Rizikem je především expanze oddenků a samovolné šíření, v teplých létech se mohou objevit mšice na mladých výhonech.

Autor: Kristýna | Revize: 04.02. 2026