Rebarbora, reveň kadeřavá 'Victoria' - Rheum rhabarbarum 'Victoria' Rheum rhabarbarum 'Victoria'

Detailní popis produktu

Rebarbora, reveň kadeřavá 'Victoria' - dlouhověká zelenina pěstovaná pro dužnaté řapíky listů a patří do čeledi rdesnovitých. Kultivar 'Victoria' se řadí mezi tradiční evropské zahradní výběry známé už od 19. století a v některých katalozích se objevuje i pod názvem 'Victoria 2'. Z mohutného oddenku na jaře raší svazky širokých, sytě zelených listů na dlouhých řapících a trs rychle nabývá objemu. V dospělosti mívá přibližně 1,2–1,5 m výšky i šířky, při vyhnání květních stvolů může být vyšší. Řapíky bývají silné, převážně zelené až zelenorůžové, s jemně vláknitou strukturou a výraznou, ale vyváženou kyselostí. Pro kuchyň se používají pouze řapíky, listové čepele se nekonzumují. Řapíky se uplatní v koláčích, drobenkách, džemech, kompotu i na šťávu, chuť se tradičně kombinuje s jahodami, malinami nebo jablky. Obsahují přirozeně organické kyseliny, vlákninu a minerální látky, díky nimž je rebarbora vyhledávanou surovinou pro domácí zpracování. V pozdním jaru až na začátku léta mohou vyrůstat vysoké květní laty s drobnými bělavými květy, dekorativní na okraji jedlého záhonu, ale z hlediska sklizně řapíků představují zátěž pro oddenek.

Pěstování: Prospívá na plném slunci až v lehkém polostínu, v teplých nížinách ocení odpolední přistínění. Stanoviště bývá chráněné před vysušujícím větrem a bez zimního zamokření. Nejvhodnější je hluboká, humózní, živná půda hlinitá až hlinitopísčitá s dobrou drenáží, pH přibližně 6,0–7,0. Zálivka udržuje půdu mírně vlhkou hlavně po výsadbě a během sucha, dlouhé přemokření zvyšuje riziko hnilob. Hnojení se opírá o jarní přídavek kompostu nebo vyzrálého hnoje, případně o vyvážené hnojivo s důrazem na draslík. Mulč z kompostu nebo listovky omezuje výpar a zaplevelení, u těžších půd pomáhá i štěrkový mulč kolem krčku. Rostliny se vysazují na jaře březen–duben nebo na podzim září–říjen s rozestupy 0,9–1,2 m, obvykle 1 rostlina na m². Kvetení nastává nejčastěji v květnu až červnu, květní stvoly mohou oslabovat tvorbu řapíků, proto se v užitkové výsadbě často odstraňují u báze. Sklizeň řapíků probíhá zpravidla duben–červen, u silných trsů někdy do července, vždy se ponechává část listů pro regeneraci, v prvním roce se sklizeň omezuje. Mrazuvzdornost vyzrálých trsů se pohybuje přibližně okolo -25 až -30 °C, rizikové bývá spíše zimní mokro než mráz. Druh snáší krátkodobé sucho, ale při dlouhém přísušku tvoří tenčí řapíky. Pěstování v nádobě je možné ve velmi objemném květináči alespoň 40–60 l s drenážní vrstvou a výživným substrátem, v zimě je vhodné chránit nádobu proti promrznutí balu. Řez spočívá v průběžném odstranění poškozených listů, na podzim se ponechává jen čistý trs a mulč. Z chorob se mohou objevit skvrnitosti listů a hniloby krčku, ze škůdců zejména slimáci na mladých listech. 

Autor: Nikol | Revize: 20.2. 2026