Řebříček obecný 'Lilac Beauty' - Achillea millefolium 'Lilac Beauty' Achillea millefolium 'Lilac Beauty'

Detailní popis produktu

Řebříček obecný 'Lilac Beauty'- je domácí i zplanělá trvalka luk a suchých mezí, ceněná pro aromatické, jemně členěné listy a dlouhou vytrvalost na slunci. Kultivar 'Lilac Beauty' na pevných, vzpřímených lodyhách nese zploštělá květenství typu chocholíku, která se od června do září skládají z drobných úborů v lila růžových tónech. Jednotlivé chocholíky mívají přibližně 8–10 cm a barva během odkvétání jemně bledne do levandulova. V dospělosti vytváří trs přibližně 0,6–0,8 m vysoký a 0,5–0,6 m široký, s šedozeleným, kapradinovitým olistěním. V záhonech se uplatňuje jako světlý, klidný akcent mezi okrasnými travami, šantami, šalvějemi, řebříčky v teplých barvách a třapatkami, v prérijních kompozicích drží tvar i bez opory. Květy jsou vhodné k řezu do vázy i k sušení, nejlépe v okamžiku, kdy je většina úborů otevřená, ale středové květy ještě drží barvu. Kultivar je včelomilný a v sezoně bývá navštěvovaný i motýly.

Pěstování: Prospívá na plném slunci, snese i lehký polostín, v něm však kvete méně. Závětří není nutné, důležité je vzdušné místo a teplejší mikroklima u zdi či v prérijním záhonu. Vyhovuje propustná, hlinitopísčitá až štěrkovitá půda s drenáží, protože v zimě nesnáší přemokření. Doporučené pH je přibližně 6,0–7,5. Výsadba se obvykle provádí od března do října. Rozestupy 30–40 cm odpovídají zhruba 6–9 rostlinám na m². Kvetení nastává nejčastěji od června do září, květenství je možné průběžně řezat do vázy i k sušení. Zálivka bývá potřebná hlavně po výsadbě, po zakořenění je řebříček odolný vůči suchu a lépe snáší přísušek než mokro. Hnojení se volí střídmé, v chudších půdách často stačí jarní přídavek kompostu, přebytek dusíku vede k měkčím stonkům. Odkvetlé lodyhy se zkracují, čímž se prodlužuje další nasazení poupat a porost zůstává kompaktní. Mulč je vhodný minerální, štěrk nebo drť zlepší odtok vody. V nádobě se pěstuje v hlubším květináči s drenážní vrstvou a substrátem s příměsí písku či štěrku, zimní mokro je nejčastější příčinou ztrát. Mrazuvzdornost vyzrálých trsů se uvádí nejčastěji pod −20 °C, u zavedených porostů přibližně do −25 °C. Pro začátečníky je klíčové nepřelévat, nepřehnojovat a jednou za 2–3 roky trsy dělit pro vitalitu, u základního druhu se také hlídá šíření oddenky a samovýsevem. Z chorob se objevuje padlí a rez při zahuštění a vlhku, z kořenových problémů hniloba v těžké půdě. Ze škůdců se mohou vyskytnout mšice na mladých výhonech.

Autor: Kristýna | Revize: 09.02. 2026