Sápa Russelova - Phlomis russeliana

Detailní popis produktu

Sápa Russelova - tzv. "turecká šalvěj" je vytrvalá bylina původem ze Středomoří, která je oblíbená pro své výrazné, dekorativní květenství a odolnost vůči suchu. Pochází ze severního Turecka, místy je uváděna i ze Sýrie. V přírodě roste na světlých lesních okrajích, v křovinách a na kamenitých svazích, kde půda po dešti rychle osychá. V zahradě tvoří širokou, půdopokryvnou růžici listů a postupně se rozrůstá krátkými podzemními výběžky. V dospělosti obvykle dosahuje 80–100 cm na výšku a 60–90 cm do šířky a po 2–3 letech vytváří výrazný trs. Listy jsou srdčité až široce vejčité, hruběji strukturované, šedozelené, na rubu bělavě plstnaté a po promnutí jemně aromatické. V létě vyrůstají nad listovou hmotu pevné čtyřhranné stonky, které drží tvar bez opory. Od června do srpna nesou přesleny trubkovitých, kuklovitých květů v máslově až světle žlutém tónu, často v patrech připomínajících etáže. Květy poskytují nektar i pyl a jsou vyhledávané včelami a čmeláky, trny se netvoří. Po odkvětu se vytvářejí suché semeníky, které drží tvar do podzimu a často i přes zimu, a hodí se i do suchých vazeb. Rostlina se uplatní v přírodních záhonech, štěrkových výsadbách i u paty travin, například s dochanem, kavylem, šalvějemi, řebříčky, třapatkami nebo rozchodníky.

Pěstování: Preferuje plné slunce, případně lehký polostín v závětří, kde se stonky méně vyvracejí. Nejlépe prosperuje v propustné, hlubší půdě s vyšším podílem minerální složky, která po dešti rychle osychá. Vyhovuje jí i vápenitější podklad, doporučené pH je přibližně 6,5–8,0. Zálivka je důležitá hlavně po výsadbě, později rostlina snáší sucho lépe než dlouhodobé zamokření, zejména v zimě. Přihnojení stačí mírné, na jaře kompostem nebo pomalu rozpustným hnojivem s nižším podílem dusíku. Porost se na konci zimy obvykle seřezává u báze, případně se ponechávají suchá květenství přes zimu jako zimní struktura. Mulč ze štěrku udržuje krček suchý a omezuje plevel. Pěstování v nádobě je možné v hlubším květináči s drenážní vrstvou a minerálním substrátem, v zimě je vhodná ochrana nádoby proti promrznutí. Výsadba se provádí nejčastěji březen–květen nebo září–říjen, rozestupy 45–60 cm odpovídají zhruba 3–5 rostlinám na m². Vyzrálé trsy bývají mrazuvzdorné přibližně do -23 až -25 °C, mladé rostliny prospívají s lehkou přikrývkou chvojím při holomrazech. Z chorob se může objevit padlí při zahuštění a ve vlhku hniloby kořenů, občas se objevují mšice na mladých výhonech. Prevencí je slunce, vzdušnost a drenáž. Rostlina je bez trnů.

Autor: Nikol | Revize: 12.1. 2026