Sekvoj vždyzelená 'Illa Martin' Sequoia sempervirens 'Illa Martin'

Detailní popis produktu

Sekvoj vždyzelená 'Illa Martin' - nádherný statný strom, který se pyšní především svou výškou do které se dorůstá. Kultivar 'Martin' je spojován s selekcemi mrazuvzdornějších klonů ze semen distribuovaných ze Sequoiafarm v Kaldenkirchenu v Německu. Jméno bylo v roce 1999 použito dendrologem Dickem van Hoey Smithem na počest rodiny Martin, později se v evropských katalozích ustálilo označení 'Illa Martin'. Strom tvoří štíhlou pyramidální korunu a díky dobrému větvení působí kompaktněji než běžný druh. Jehlice jsou ve dvou řadách, 1,5–2,5 cm dlouhé, v létě modrozelené a v zimě tmavě zelené, takže i v chladné části roku zůstává zahrada stálezelená. Borka je měkká, vláknitá, v odstínech oranžově hnědé až červenohnědé a s věkem se loupe v pruzích. Drobné oválné šišky 1,5–3 cm dozrávají do červenohněda. V podmínkách ČR se u dlouhověkých výsadeb počítá přibližně s 20–30 m výšky a 6–10 m šířky, po 10 letech často kolem 6–8 m. Trny netvoří a obvykle není považován za jedovatý. Uplatní se jako solitéra, svislá kulisa k travinám a kapradinám i jako alejový strom ve větších zelených plochách.

Sekvoj vždyzelená - rychle rostoucí jehličnan, který ve svém přirozeném prostředí dokáže dosáhnout výšky až 120 m s kmenem 9 m. V našich podmínkách dorůstá většinou 50 m s kmenem o průměru 2 m. Pozoruhodná je především jemná, dřevitá kůra. Větvě jsou uspořádané vodorovně a jsou prohnuté. Mladé větve jsou hranaté, nejprve zelené, než přejdou do červenohnědé. Jehličí má poměrně krátké, cca 2cm, uspořádané po obou stranách větví, tmavě zelené, s bílým pásem na spodní straně. Šišky jsou žluto-hnědé samčí, a zelené samičí. Ideální solitérní strom.

Pěstování: Vyhovuje plné slunce až lehký polostín a chráněné místo bez vysušujícího zimního větru. Půda bývá nejvhodnější propustná písčitohlinitá, výživná a trvale mírně vlhká, s pH přibližně 5,5–7,0. Rostliny z kontejneru se vysazují od března do listopadu, u balových výpěstků je vhodné jaro nebo podzim. Po výsadbě se osvědčuje pravidelná zálivka a mulč, protože druh špatně snáší dlouhé vyschnutí kořenového prostoru, zároveň snese i vlhčí půdu, pokud je dobře odvodněná. Hnojení se volí střídmé, na jaře postačí kompost nebo pomalu rozpustné hnojivo pro jehličnany. Řez se obvykle neprovádí, pouze se odstraňují suché větve. Podle evropských pěstitelských katalogů odpovídá otužilost zhruba -12 °C, po dobrém zakořenění v chráněném mikroklimatu může krátkodobě zvládnout i kolem -18 °C. V ČR se pěstování daří hlavně v teplejších polohách a městských zahradách, mladé výsadby často potřebují zimní kryt a ochranu kořenového balu. Ve skupinách se ponechává rozestup přibližně 8–10 m a počítá se s tím, že strom netoleruje utužení a dlouhodobé zadláždění v kořenové zóně. Na těžkých, špatně odvodněných půdách hrozí kořenové hniloby, v suchu se mohou objevit svilušky, prevencí je rovnoměrná vláha a vzdušné stanoviště. Dobře snáší běžný vítr i větry od vodních ploch, problematický bývá především vítr vysušující. V nádobě se uplatní jen v mládí, nádoba se na zimu izoluje a substrát se nenechává zcela vyschnout. Vnitřní opad starších jehlic na jaře je u stálezelených jehličnanů přirozený.

Autor: Nikol | Revize: 13.2. 2026