Sekvoj vždyzelená Sequoia sempervirens

Detailní popis produktu

Sekvoj vždyzelená - pochází z úzkého pásu mlhavého pacifického pobřeží Kalifornie a jihozápadního Oregonu. V přírodě roste v hlubokých údolích se stálou vlhkostí, kde ji podporuje častá mlha a mírné zimy. V zahradách tvoří vysoký, rychle rostoucí strom s kuželovitou korunou, která se ve stáří uvolňuje a větve často vytvářejí vodorovné „girlandy“. Jehlice jsou ploché, měkké, zpravidla 1–2,5 cm dlouhé, na rubu se dvěma světlejšími průduchovými pásky, na mladých výhonech mohou být kratší a přitisklé. Borka je nápadně silná, měkká a vláknitá, v oranžově hnědých až červenohnědých tónech, na dotek připomíná korek a na starších kmenech se loupe v podélných pruzích. Samčí šištice uvolňují pyl obvykle od března do dubna, samičí šišky jsou drobné, oválné, 1,5–3 cm, při zralosti červenohnědé. V podmínkách ČR se u dlouhověkých výsadeb často počítá orientačně s 20–35 m výšky a 6–12 m šířky, v parcích a teplých městských polohách může růst více. Uplatní se jako solitéra, větrolamná kulisa a výrazný vertikální akcent, zvlášť v kombinaci s kapradinami, rododendrony, bohyškami a travinami, kde jemná textura jehlic působí klidně i v zimě.

Pěstování: Vyhovuje plné slunce až lehký polostín a chráněné místo bez vysušujícího zimního větru. Půda bývá nejvhodnější propustná písčitohlinitá, výživná a trvale mírně vlhká, s pH přibližně 5,5–7,0. Rostliny z kontejneru se vysazují od března do listopadu, u balových výpěstků je vhodné jaro nebo podzim. Po výsadbě se osvědčuje pravidelná zálivka a mulč, protože druh špatně snáší dlouhé vyschnutí kořenového prostoru, zároveň snese i vlhčí půdu, pokud je dobře odvodněná. Hnojení se volí střídmé, na jaře postačí kompost nebo pomalu rozpustné hnojivo pro jehličnany. Řez se obvykle neprovádí, pouze se odstraňují suché větve. Podle evropských pěstitelských katalogů odpovídá otužilost zhruba -12 °C, po dobrém zakořenění v chráněném mikroklimatu může krátkodobě zvládnout i kolem -18 °C. V ČR se pěstování daří hlavně v teplejších polohách a městských zahradách, mladé výsadby často potřebují zimní kryt a ochranu kořenového balu. Ve skupinách se ponechává rozestup přibližně 8–10 m a počítá se s tím, že strom netoleruje utužení a dlouhodobé zadláždění v kořenové zóně. Na těžkých, špatně odvodněných půdách hrozí kořenové hniloby, v suchu se mohou objevit svilušky, prevencí je rovnoměrná vláha a vzdušné stanoviště. Dobře snáší běžný vítr i větry od vodních ploch, problematický bývá především vítr vysušující. V nádobě se uplatní jen v mládí, nádoba se na zimu izoluje a substrát se nenechává zcela vyschnout. Vnitřní opad starších jehlic na jaře je u stálezelených jehličnanů přirozený.

Autor: Nikol | Revize: 13.2. 2026