Sekvoj vždyzelená 'Adpressa' Sequoia sempervirens 'Adpressa'

Detailní popis produktu

Sekvoj vždyzelená 'Adpressa' - kultivar 'Adpressa' byl vyšlechtěn ve Francii u školkaře André Leroy a pojmenován Carrièrem roku 1867. Patří mezi zakrslé formy, které si i bez řezu udržují husté, široce kuželovité větvení. Jehlice jsou velmi krátké, obvykle 6–10 mm, na výhonech těsně přitisklé a na jaře nese rašení krémově bílé pupeny i špičky, které během léta zelenají do tmavě zelené. V našich zahradách roste zvolna, často 15–25 cm za rok, po 10 letech mívá přibližně 2–3 m výšky a kolem 1,5–2 m šířky. V dospělosti se nejčastěji pohybuje okolo 4–6 m výšky při 1,5–2,5 m šířky, ve velmi příznivém klimatu může narůst více. S věkem může ztrácet spodní větve, kuželovitá silueta však zůstává. Drobné oválné šišky 1,5–3 cm dozrávají do hnědočervených tónů. V prvním roce po výsadbě působí nízko a rozložitě, teprve následně vytváří terminální výhon směrem vzhůru. Stálezelené olistění zůstává na rostlině celoročně a vytváří jemnou texturu, která dobře kontrastuje s velkolistými trvalkami. Borka je u rodu Sequoia měkká a vláknitá, v oranžově hnědých odstínech, na starších částech kmene se loupe v pruzích. V zahradní kompozici se uplatní jako stálezelená solitéra s jemnou barevnou proměnou jarních konců výhonů, pěkně doplní kapradiny, pěnišníky a stínomilné trvalky.

Sekvoj vždyzelená - rychle rostoucí jehličnan, který ve svém přirozeném prostředí dokáže dosáhnout výšky až 120 m s kmenem 9 m. V našich podmínkách dorůstá většinou 50 m s kmenem o průměru 2 m. Pozoruhodná je především jemná, dřevitá kůra. Větvě jsou uspořádané vodorovně a jsou prohnuté. Mladé větve jsou hranaté, nejprve zelené, než přejdou do červenohnědé. Jehličí má poměrně krátké, cca 2cm, uspořádané po obou stranách větví, tmavě zelené, s bílým pásem na spodní straně. Šišky jsou žluto-hnědé samčí, a zelené samičí. Ideální solitérní strom.

Pěstování: Vyhovuje plné slunce až lehký polostín a chráněné místo bez vysušujícího zimního větru. Půda bývá nejvhodnější propustná písčitohlinitá, výživná a trvale mírně vlhká, s pH přibližně 5,5–7,0. Rostliny z kontejneru se vysazují od března do listopadu, u balových výpěstků je vhodné jaro nebo podzim. Po výsadbě se osvědčuje pravidelná zálivka a mulč, protože druh špatně snáší dlouhé vyschnutí kořenového prostoru, zároveň snese i vlhčí půdu, pokud je dobře odvodněná. Hnojení se volí střídmé, na jaře postačí kompost nebo pomalu rozpustné hnojivo pro jehličnany. Řez se obvykle neprovádí, pouze se odstraňují suché větve. Podle evropských pěstitelských katalogů odpovídá otužilost zhruba -12 °C, po dobrém zakořenění v chráněném mikroklimatu může krátkodobě zvládnout i kolem -18 °C. V ČR se pěstování daří hlavně v teplejších polohách a městských zahradách, mladé výsadby často potřebují zimní kryt a ochranu kořenového balu. Ve skupinách se ponechává rozestup přibližně 8–10 m a počítá se s tím, že strom netoleruje utužení a dlouhodobé zadláždění v kořenové zóně. Na těžkých, špatně odvodněných půdách hrozí kořenové hniloby, v suchu se mohou objevit svilušky, prevencí je rovnoměrná vláha a vzdušné stanoviště. Dobře snáší běžný vítr i větry od vodních ploch, problematický bývá především vítr vysušující. V nádobě se uplatní jen v mládí, nádoba se na zimu izoluje a substrát se nenechává zcela vyschnout. Vnitřní opad starších jehlic na jaře je u stálezelených jehličnanů přirozený.

Autor: Nikol | Revize: 13.2. 2026