Škornice pýřitá

Detailní popis produktu

Škornice pýřitá - oddenkatá trvalka z čeledi dřišťálovitých, původem z jihovýchodní Evropy a jihozápadní Asie, kde roste v lesních lemech a řídkém podrostu na humózních, kamenitých půdách. V kultuře patří k vyšším škornicím, květní stvoly tak vystupují nápadně nad listy. Rostlina vytváří husté, pomalu se rozšiřující trsy, obvykle 20–30 cm vysoké a 40–60 cm široké, s kožovitými, leskle zelenými, srdčitými lístky. Mladé olistění se může na jaře jemně bronzově zabarvovat a v zimě často drží strukturu, i když část listů může v tuhých mrazech zasychat. Na jaře, v dubnu až květnu, se nad listy zvedají tenké, pevné stvoly 40–60 cm s řídkými hrozny desítek drobných květů kolem 1 cm. Květy jsou krémově bílé se žlutavým středem a působí vzdušně, jako světlý závoj mezi listy. Kvetení je včelomilné a ve stínu rozjasňuje kompozici bez výrazných barevných kontrastů. Vysazuje se jako podsadba pod keře a stromy, do stinných okrajů cest nebo k severním stěnám, dobře ladí s bohyškami, kapradinami, dlužichami či čemeřicemi. Rostlina je mírně jedovatá, proto se neuplatňuje v jedlých výsadbách a v dětských koutech určených k ochutnávání.

Pěstování: Osvědčuje polostín až stín se závětřím, ideálně pod opadavými keři či stromy, kde jarní světlo podpoří kvetení a letní stín udrží půdu chladnější. Vhodná je humózní, živná, ale propustná půda s drenáží, pH přibližně 6,0–7,5. Na těžších jílech se zpravidla přidává štěrk a listovka, aby oddenky v zimě nestály ve vodě. Po výsadbě se udržuje rovnoměrná vlhkost, po zakořenění snáší i sušší období, zejména v podrostu, kde kořeny sahají do chladnější vrstvy. V době sucha se vyplatí hlubší zálivka v delších intervalech, zatímco časté smáčení povrchu podporuje plevel a slimáky. Na jaře se často zlepšuje efekt kvetení odstraněním starších listů těsně před rašením, mulč z listovky nebo jemné kůry pomáhá stabilizovat vlhkost a potlačit zaplevelení. Hnojení bývá dostačující lehkým přídavkem kompostu na jaře, minerální hnojiva se používají střídmě, aby porost nezměkl. Rostliny se vysazují nejčastěji v březnu až květnu nebo v září až říjnu, s rozestupy 25–30 cm, orientačně 9 ks na m², v nádobě se volí hlubší květináč s drenážní vrstvou a humózním substrátem. Jednou za 4–6 let se porost dá snadno zmladit dělením oddenků po odkvětu nebo na podzim. Mrazuvzdornost odpovídá přibližně -20 °C, při zimním přemokření však trpí oddenky, proto je klíčová propustnost a mírné přikrytí listím v holomrazech. Choroby a škůdci se objevují výjimečně, někdy se mohou na jaře objevit okousané okraje listů od slimáků.

Autor: Kristýna | Revize: 07.01. 2026