Škumpa orobincová Rhus typhina

Detailní popis produktu

Škumpa orobincová - pochází z východní části Severní Ameriky, kde roste na okrajích lesů, na suchých svazích i v narušených stanovištích s kamenitou půdou. Vytváří opadavý keř až menší strom s několika kmeny, obvykle 3–6 m vysoký a 4–6 m široký, s typicky sametově chlupatými letorosty připomínajícími paroží. Listy jsou velké, lichozpeřené, často 35–50 cm dlouhé, s 9–31 pilovitými lístky. Od léta do podzimu se vybarvují do oranžové až karmínové a zahrada získává výraznou sezónní kresbu. Druh je dvoudomý, v červnu až červenci se na koncích výhonů objevují husté kuželovité laty drobných zelenožlutých květů, většinou bez výrazné vůně. Květy poskytují pyl a nektar hmyzu, přestože jsou na pohled nenápadné. Na samičích rostlinách po odkvětu dozrávají vzpřímené červené plodenství z drobných chlupatých peckovic, která často vytrvávají do zimy a jsou cenným zdrojem potravy pro ptactvo. V tradiční severoamerické kuchyni se kyselé oplodí používá k přípravě nálevu známého jako sumac lemonade, v zahradě je však hlavním přínosem rychlé clonění, stabilizace svahů a přirozeně působící skupiny v krajinářských výsadbách. Je třeba počítat s kořenovými výmladky, které mohou vytvářet rozsáhlejší kolonie. Mléčná šťáva může u citlivé pokožky vyvolat podráždění, proto se při řezu hodí rukavice.

Pěstování: Pěstování škumpy vyhovuje plné slunce, kde nejlépe vyzrává dřevo a podzimní barvy jsou nejvýraznější, snese však i polostín. Daří se v propustné, spíše sušší půdě od mírně kyselé po neutrální, přibližně pH 5,5–7,5, a dobře roste i na chudších štěrkovitých půdách. Zamokření a těžké jíly zvyšují riziko kořenových problémů. Výsadba se v podmínkách ČR provádí nejčastěji od března do října, po ujmutí je dřevina odolná vůči suchu, v prvním roce se vyplatí udržovat rovnoměrnou vlhkost a mulč. Hnojení bývá střídmé, obvykle postačí kompost na jaře. Řez se omezuje na prosvětlení a odstranění namrzlých či přestárlých výhonů na konci zimy, silné zkracování může podporovat rašení výmladků. Pro udržení v menší zahradě se osvědčuje kořenová bariéra a větší odstup od zpevněných ploch. Ve skupinách se rostliny vysazují zhruba 2,5–3 m od sebe, pro volnější clonu přibližně 1,5–2 m. Vyzrálé rostliny bývají mrazuvzdorné přibližně do -25 až -34 °C, jarní rašení však může poškodit pozdní mráz. Z chorob se občas objevují skvrnitosti listů, ze škůdců mšice tvořící hálky, většinou bez vážnějších dopadů. Křehčí větve se mohou lámat ve větru, proto je vhodné klidnější, nezamokřené stanoviště. V nádobách se druh pěstuje jen výjimečně, protože rychle vytváří mohutný kořenový systém.

Autor: Kristýna | Revize: 17.02.2026