Smrk Engelmannův 'Hobo' Picea engelmannii 'Hobo'

Detailní popis produktu

Smrk Engelmannův 'Hobo' - velmi pomalu rostoucí kultivar smrku, který je díky svému vzrůstu vhodný i do menších zahrad. Kultivar z horských a subalpínských lesů západní Severní Ameriky od Britské Kolumbie po Skalnaté hory, kde se vyskytuje v nadmořských výškách zhruba 1500–3500 m. Roste v chladném a sněhově bohatém klimatu na svazích i v údolních nivách, často na kamenitých, dobře odvodněných půdách se stabilní vlhkostí. Kultivar 'Hobo' patří mezi zakrslé, kulovité formy pěstované roubováním, díky čemuž si dlouhodobě udržuje nízký a velmi hustý habitus s jemným větvením a nahloučenými pupeny. Jehlice jsou krátké, měkčí, modrozelené až šedomodré a na světle mají jemný stříbřitý nádech. Při promnutí uvolňují lehkou pryskyřičnou vůni. Na jaře raší světlejší letorosty, které zvýrazní detail v popředí výsadby. V květnu až červnu probíhá opylení, šišky se u takto kompaktních kultivarů objevují jen ojediněle. V kompozici funguje jako stálezelený akcent mezi kameny a v zimě drží čitelnou strukturu, dobře se pojí s vřesy, pierisy, zakrslými borovicemi a okrasnými travami.

Smrk Engelmannův jestatný jehličnan původem ze západu Severní Ameriky, kde roste ve vyšších nadmořských výškách Skalnatých hor. U nás je spíše vzácnější, ale ceněný jako okrasná a krajinotvorná dřevina díky svému elegantnímu vzhledu, jemnému jehličí a dobré odolnosti vůči chladu. Roste středně rychle a v dospělosti může v našich podmínkách dorůst 20–25 metrů, přičemž si udržuje štíhlý, pravidelně kuželovitý tvar koruny. Větve jsou mírně převislé, což mu dodává elegantní siluetu. Kůra je v mládí hladká, šedá, později se mění na šupinatou a hnědou. V parcích a větších zahradách se využívá především jako solitéra nebo v smíšených skupinách jehličnanů, kde vynikne svým modravým nádechem a přirozeně ladným růstem. Ocení ho ti, kdo hledají dekorativní, odolný a zároveň nenápadně krásný druh smrku.

Pěstování: Preferuje plně osluněné stanoviště, které podporuje intenzivní vybarvení jarních přírůstků a kompaktní růst koruny. Půda má být úrodná, středně těžká až hlinitopísčitá, dobře propustná a trvale mírně vlhká, nikoli však dlouhodobě přemokřená. Nejlépe vyhovují půdy s kyselou až mírně kyselou reakcí, přibližně v rozmezí pH 5–6,5, do výsadbové jámy se proto často přidává rašelina nebo jehličnatá hrabanka. Kolem kořenového balu je vhodné vytvořit mulč z kůry, který omezuje kolísání teploty a vysychání půdy, zároveň chrání mělký kořenový systém. Rostliny v kontejneru se vysazují od března do října, v teplých a suchých obdobích prospívá pravidelná zálivka, zejména v prvních dvou až třech letech po výsadbě. Po zakořenění snáší smrk přechodné sucho, dlouhodobé přísušky však vedou k zasychání konců výhonů, obzvláště v městském prostředí. Mrazuvzdornost kultivaru se pohybuje přibližně do –26 °C, v běžných zimách v nížinách a pahorkatinách nepřináší zimní ochrana potíže, mladé rostliny v nádobách však lépe přezimují v závětří nebo po zapuštění nádoby do půdy. Hnojení je střídmé, na jaře postačí jednorázová dávka hnojiva pro okrasné jehličnany, která podpoří rovnoměrný růst bez přehnaného prodlužování výhonů. Řez se omezuje na odstranění suchých, namrzlých či poškozených větví, zásadní tvarování není nutné. Z chorob se v nevhodných podmínkách mohou objevit houbové skvrnitosti jehličí a ze škůdců zejména svilušky či mšice, jejich výskyt výrazně omezí vzdušné stanoviště, vyrovnaná vlhkost a nepřehnojování dusíkem. Při skupinové výsadbě se doporučuje rozestup alespoň 2,5–3 m mezi jednotlivými rostlinami nebo většími dřevinami, aby měl kultivar dostatek prostoru pro rozvinutí plného tvaru a barvy.

Autor: Nikol | Revize: 25.11.2025