Smrk omorika 'Golden Rain'

Detailní popis produktu

Smrk omorika 'Golden Rain' - velmi zajímavý a atraktivní stálezelený jehličnan, který se pyšní svým nápadným zbarvením. Balkánský reliktní jehličnan z vápencových svahů a údolí horní Driny v západním Srbsku a východní Bosně a Hercegovině. Vyznačuje se přirozeně úzkou, věžovitou korunou a je ceněn pro dobrou toleranci půd s vyšším obsahem vápníku. Kultivar 'Golden Rain' byl vyselektován v Polsku, jako selekcí se uvádí Krzysztof Wolski, do prodeje se dostal v druhé polovině 2010. let a v některých katalozích se objevuje i pod označením 'Wolski Gold'. Habit je pravidelně kuželovitý, s větvemi přilehlými ke kmeni a jemně svěšenými konci. Největší efekt přichází na jaře, kdy letorosty raší výrazně žlutě až zlatožlutě, zatímco starší jehlice mají světle limetkový tón se stříbřitým rubem. Jehlice jsou krátké, hustě nahloučené, koruna proto působí kompaktně i v zimě. V květnu probíhá pylování, šišky se tvoří spíše u starších rostlin a bývají převislé, zprvu purpurové, při dozrávání hnědé. 'Golden Rain' se uplatňuje jako solitéra u vstupu, v předzahrádce i ve větších nádobách, kde žluté jarní špičky zvýrazní kámen nebo světlý mulč. Dobře ladí s vřesy a vřesovci, zakrslými borovicemi, azalce a okrasnými travami, případně s tmavozelenými dřevinami, které barvu jehlic opticky prohloubí.

Smrk omorika - tato vznešená kráska s úzkou, štíhlou korunou a jemným jehličím dovede proměnit každý prostor v dokonalý odraz divoké přírody. Je známá také jako srbská jedle. Strom s aristokratickým vzezřením a nezaměnitelnou siluetou, který dodává zahradě nejen vertikální dynamiku, ale i pocit pradávného klidu. Pochází z odlehlých horských oblastí západního Srbska a východní Bosny a Hercegoviny, kde se roste na strmých srázech a údolích. Ohrožená kráska, která přežívá v malých, izolovaných populacích a je dnes chráněna jako vzácný druh. Díky své adaptabilitě a nenáročnosti se omorika stala oblíbenou volbou nejen pro parky a veřejná prostranství, ale i pro soukromé zahrady. Smrk omorika je jeden z nejotužilejších smrků. Je schopný růst na široké škále půd včetně kyselých a písčitých. Dokáže růst i na sušších štěrkových stanovištích. Má pomalý růst a nesnese zastínění. Stálezelený strom vysoký 20-35 m, výjimečně až 40 m, s kmenem o průměru až 1 m. Jehlice jsou 10-20 mm dlouhé, tmavě zelené, na spodu se dvěma širokými stříbřitými pásky. Šišky má 4–-7 cm dlouhé, zprvu fialovo-purpurové, později zbarvené do skořicové, na větvičce vyrůstají po dvou až pěti.

Pěstování: Preferuje plně osluněné stanoviště, které podporuje intenzivní vybarvení jarních přírůstků a kompaktní růst koruny. Půda má být úrodná, středně těžká až hlinitopísčitá, dobře propustná a trvale mírně vlhká, nikoli však dlouhodobě přemokřená. Nejlépe vyhovují půdy s kyselou až mírně kyselou reakcí, přibližně v rozmezí pH 5–6,5, do výsadbové jámy se proto často přidává rašelina nebo jehličnatá hrabanka. Kolem kořenového balu je vhodné vytvořit mulč z kůry, který omezuje kolísání teploty a vysychání půdy, zároveň chrání mělký kořenový systém. Rostliny v kontejneru se vysazují od března do října, v teplých a suchých obdobích prospívá pravidelná zálivka, zejména v prvních dvou až třech letech po výsadbě. Po zakořenění snáší smrk přechodné sucho, dlouhodobé přísušky však vedou k zasychání konců výhonů, obzvláště v městském prostředí. Mrazuvzdornost kultivaru se pohybuje přibližně do –26 °C, v běžných zimách v nížinách a pahorkatinách nepřináší zimní ochrana potíže, mladé rostliny v nádobách však lépe přezimují v závětří nebo po zapuštění nádoby do půdy. Hnojení je střídmé, na jaře postačí jednorázová dávka hnojiva pro okrasné jehličnany, která podpoří rovnoměrný růst bez přehnaného prodlužování výhonů. Řez se omezuje na odstranění suchých, namrzlých či poškozených větví, zásadní tvarování není nutné. Z chorob se v nevhodných podmínkách mohou objevit houbové skvrnitosti jehličí a ze škůdců zejména svilušky či mšice, jejich výskyt výrazně omezí vzdušné stanoviště, vyrovnaná vlhkost a nepřehnojování dusíkem. Při skupinové výsadbě se doporučuje rozestup alespoň 2,5–3 m mezi jednotlivými rostlinami nebo většími dřevinami, aby měl kultivar dostatek prostoru pro rozvinutí plného tvaru a barvy.

Autor: Nikol | Revize: 25.11.2025