Smrk omorika 'Radloff'

Detailní popis produktu

Smrk omorika 'Radloff' - balkánský reliktní smrk přirozeně rostoucí na vápencových svazích a v údolí řeky Driny v západním Srbsku a východní Bosně a Hercegovině, často ve výškách kolem 800–1500 m. V kultuře je ceněn pro štíhlou siluetu a schopnost růst i v půdách s vyšším obsahem vápníku. Kultivar 'Radloff' patří mezi převislé, úzce sloupovité formy. Připomíná známější 'Pendula Bruns', obvykle však roste pomaleji a drží kompaktnější proporce. V 10 letech mívá přibližně 1,3–1,6 m, v dospělosti se nejčastěji pohybuje kolem 2–3 m výšky při 0,5–1 m šířky, podle stanoviště a vedení terminálu. Větve přiléhají ke kmeni a jejich konce se stáčejí dolů, takže koruna působí jako zelený pramen. Jehlice jsou krátké, na líci tmavě zelené a lesklé, na rubu se dvěma stříbřitými pásky, díky nimž se při větru objevují chladné odlesky. Na jaře raší světlejší letorosty, v květnu probíhá opylení a u starších rostlin se mohou ojediněle tvořit převislé šišky dlouhé asi 4–7 cm, zprvu purpurové a při dozrávání hnědé. Uplatnění nachází jako solitéra u vstupu, v kompozicích s vřesy, azalkami, borovicemi kleč a okrasnými travami, případně v nádobách, kde jemně převislý tvar zvýrazní kámen nebo světlý mulč a zimní struktura zůstává čitelná i pod sněhem.

Smrk omorika - tato vznešená kráska s úzkou, štíhlou korunou a jemným jehličím dovede proměnit každý prostor v dokonalý odraz divoké přírody. Je známá také jako srbská jedle. Strom s aristokratickým vzezřením a nezaměnitelnou siluetou, který dodává zahradě nejen vertikální dynamiku, ale i pocit pradávného klidu. Pochází z odlehlých horských oblastí západního Srbska a východní Bosny a Hercegoviny, kde se roste na strmých srázech a údolích. Ohrožená kráska, která přežívá v malých, izolovaných populacích a je dnes chráněna jako vzácný druh. Díky své adaptabilitě a nenáročnosti se omorika stala oblíbenou volbou nejen pro parky a veřejná prostranství, ale i pro soukromé zahrady. Smrk omorika je jeden z nejotužilejších smrků. Je schopný růst na široké škále půd včetně kyselých a písčitých. Dokáže růst i na sušších štěrkových stanovištích. Má pomalý růst a nesnese zastínění. Stálezelený strom vysoký 20-35 m, výjimečně až 40 m, s kmenem o průměru až 1 m. Jehlice jsou 10-20 mm dlouhé, tmavě zelené, na spodu se dvěma širokými stříbřitými pásky. Šišky má 4–-7 cm dlouhé, zprvu fialovo-purpurové, později zbarvené do skořicové, na větvičce vyrůstají po dvou až pěti.

Pěstování: Preferuje plně osluněné stanoviště, které podporuje intenzivní vybarvení jarních přírůstků a kompaktní růst koruny. Půda má být úrodná, středně těžká až hlinitopísčitá, dobře propustná a trvale mírně vlhká, nikoli však dlouhodobě přemokřená. Nejlépe vyhovují půdy s kyselou až mírně kyselou reakcí, přibližně v rozmezí pH 5–6,5, do výsadbové jámy se proto často přidává rašelina nebo jehličnatá hrabanka. Kolem kořenového balu je vhodné vytvořit mulč z kůry, který omezuje kolísání teploty a vysychání půdy, zároveň chrání mělký kořenový systém. Rostliny v kontejneru se vysazují od března do října, v teplých a suchých obdobích prospívá pravidelná zálivka, zejména v prvních dvou až třech letech po výsadbě. Po zakořenění snáší smrk přechodné sucho, dlouhodobé přísušky však vedou k zasychání konců výhonů, obzvláště v městském prostředí. Mrazuvzdornost kultivaru se pohybuje přibližně do –26 °C, v běžných zimách v nížinách a pahorkatinách nepřináší zimní ochrana potíže, mladé rostliny v nádobách však lépe přezimují v závětří nebo po zapuštění nádoby do půdy. Hnojení je střídmé, na jaře postačí jednorázová dávka hnojiva pro okrasné jehličnany, která podpoří rovnoměrný růst bez přehnaného prodlužování výhonů. Řez se omezuje na odstranění suchých, namrzlých či poškozených větví, zásadní tvarování není nutné. Z chorob se v nevhodných podmínkách mohou objevit houbové skvrnitosti jehličí a ze škůdců zejména svilušky či mšice, jejich výskyt výrazně omezí vzdušné stanoviště, vyrovnaná vlhkost a nepřehnojování dusíkem. Při skupinové výsadbě se doporučuje rozestup alespoň 2,5–3 m mezi jednotlivými rostlinami nebo většími dřevinami, aby měl kultivar dostatek prostoru pro rozvinutí plného tvaru a barvy.

Autor: Nikol | Revize: 25.11.2025