Smrk pichlavý 'Montgomery'

Detailní popis produktu

Smrk pichlavý 'Montgomery' - kompaktní jehličnan s nápadně stříbrno-modrým zbarvením, který patří k zakrslým kultivarům druhu Picea pungens pocházejícího ze Skalnatých hor Severní Ameriky, kde roste na chladných, často větrných svazích s poměrně suchým létem. Kultivar byl vybrán ve 30. letech 20. století v americké školce Montgomery Nursery jako pomalu rostoucí forma se zahuštěným habitem a modře zbarvenými jehlicemi. V podmínkách střední Evropy dorůstá obvykle 2–3 m výšky a zhruba 2–3 m šířky, přičemž roční přírůstky se pohybují okolo 5–10 cm a v deseti letech mívají rostliny přibližně 0,9–1,5 m. Zpočátku vytváří zploštěle kulovitý keř, s věkem přechází do široce kuželovité až polštářovité formy s velmi hustým větvením. Jehlice jsou 2–3 cm dlouhé, silné, čtyřhranné a výrazně pichlavé, paprsčitě uspořádané kolem výhonů, z obou stran matně až stříbřitě modré. Jarní přírůstky bývají o něco světlejší a po několik týdnů vytvářejí světlý lem na obvodu koruny, který jemně kontrastuje se starším jehličím. Starší jedinci mohou nést menší množství hnědavých převislých šišek, které podtrhují přirozený charakter dřeviny. Díky menším rozměrům a kompaktnímu habitu se kultivar uplatní v předzahrádkách, skalkách, vřesovištích i jako nízký akcent v trávníku. Dobře se hodí i do dostatečně velkých nádob na terasách a u vstupů, kde přináší celoroční strukturu a barevný kontrast k listnatým keřům a okrasným travinám.

Smrk pichlavý, také se mu říká stříbrný smrk. Krásný jehličnatý strom, který pochází ze Severní Ameriky, kde roste na březích horských řek a také na bažinatých místech. Daří se mu jak v půdách černozemních ve stepním pásu, tak i na rašelinových a zamokřených půdách. Jehlice má delší, tuhé a silně pichlavé. Barvu mají matně zelenou, sivozelenou až stříbřitě bělavou, na každé straně mají 3-6 řad průduchů. Šišky jsou měkké, válcovitě podlouhlé, v mládí obvykle zelené, zralé světle hnědé. Dorůstá 30 m, vzácně až 50 m. Koruna je hustě zavětvena vodorovnými, kuželovitými větvemi. Jedná se o jeden z nejoblíbenějších, sadově využívaných smrků, a to jak v parcích, tak i malých zahrádkách. Pěstuje se v mnoha kultivarech. Hlavně kultivary se sivým nebo modrosivým jehličím jsou velmi dekorativní, zejména v mladém věku, tj. do 20-30 let. Roste poměrně dobře i v znečištěném ovzduší velkých měst a blízko továren, kde jiné jehličnany trpí. Díky pomalému růstu se hodí i do malých zahrádek.

Pěstování: Preferuje plně osluněné stanoviště, které podporuje intenzivní vybarvení jarních přírůstků a kompaktní růst koruny. Půda má být úrodná, středně těžká až hlinitopísčitá, dobře propustná a trvale mírně vlhká, nikoli však dlouhodobě přemokřená. Nejlépe vyhovují půdy s kyselou až mírně kyselou reakcí, přibližně v rozmezí pH 5–6,5, do výsadbové jámy se proto často přidává rašelina nebo jehličnatá hrabanka. Kolem kořenového balu je vhodné vytvořit mulč z kůry, který omezuje kolísání teploty a vysychání půdy, zároveň chrání mělký kořenový systém. Rostliny v kontejneru se vysazují od března do října, v teplých a suchých obdobích prospívá pravidelná zálivka, zejména v prvních dvou až třech letech po výsadbě. Po zakořenění snáší smrk přechodné sucho, dlouhodobé přísušky však vedou k zasychání konců výhonů, obzvláště v městském prostředí. Mrazuvzdornost kultivaru se pohybuje přibližně do –26 °C, v běžných zimách v nížinách a pahorkatinách nepřináší zimní ochrana potíže, mladé rostliny v nádobách však lépe přezimují v závětří nebo po zapuštění nádoby do půdy. Hnojení je střídmé, na jaře postačí jednorázová dávka hnojiva pro okrasné jehličnany, která podpoří rovnoměrný růst bez přehnaného prodlužování výhonů. Řez se omezuje na odstranění suchých, namrzlých či poškozených větví, zásadní tvarování není nutné. Z chorob se v nevhodných podmínkách mohou objevit houbové skvrnitosti jehličí a ze škůdců zejména svilušky či mšice, jejich výskyt výrazně omezí vzdušné stanoviště, vyrovnaná vlhkost a nepřehnojování dusíkem. Při skupinové výsadbě se doporučuje rozestup alespoň 2,5–3 m mezi jednotlivými rostlinami nebo většími dřevinami, aby měl kultivar dostatek prostoru pro rozvinutí plného tvaru a barvy.

Autor: Nikol | Revize: 25.11.2025