Smrk pichlavý 'Bialobok'

Detailní popis produktu

Smrk pichlavý 'Bialobok' - polský kultivar smrku pichlavého, který vznikl výběrem ve školce Jana Białoboka jako nápadně zbarvený semenáč druhu pocházejícího ze Skalnatých hor v Severní Americe. V přírodě obývá smrk pichlavý horské svahy s chladnými zimami a poměrně suchým létem, což se odráží v jeho odolnosti vůči mrazu i větru. Kultivar 'Bialobok' v podmínkách střední Evropy obvykle dorůstá 3–5 m výšky a přibližně 3 m šířky, růst je však pozvolný a v deseti letech bývají rostliny vysoké okolo 2 m. Habitus je široce kuželovitý, větve jsou krátké, tuhé a převážně vodorovně nasazené, takže vytvářejí hustou kostru koruny. Jehlice jsou silné, pichlavé, asi 2–3 cm dlouhé, uspořádané paprsčitě kolem výhonů, na obou stranách světle až stříbřitě modré. Nejvýraznějším rysem kultivaru jsou jarní přírůstky, které se objevují v krémově žluté až téměř bílé barvě a po několik týdnů ostře kontrastují se starším modrým jehličím, zvláště na plně osluněných místech. Jak sezona pokračuje, mladé jehlice postupně tmavnou a přecházejí do modravého odstínu, přesto si koruna uchovává svěží vzhled po celý rok. Smrk pichlavý 'Bialobok' se uplatní jako solitéra v trávníku, dominantní prvek ve vřesovištích i výrazný prvek ve smíšených výsadbách s dalšími jehličnany a keři, kde přináší strukturu a barvu i v zimním období. Pichlavé jehlice zároveň vytvářejí přirozenou bariéru a husté větvení poskytuje úkryt drobným ptákům, pryskyřičná vůně jehličí vyniká při dotyku nebo po dešti.

Smrk pichlavý, také se mu říká stříbrný smrk. Krásný jehličnatý strom, který pochází ze Severní Ameriky, kde roste na březích horských řek a také na bažinatých místech. Daří se mu jak v půdách černozemních ve stepním pásu, tak i na rašelinových a zamokřených půdách. Jehlice má delší, tuhé a silně pichlavé. Barvu mají matně zelenou, sivozelenou až stříbřitě bělavou, na každé straně mají 3-6 řad průduchů. Šišky jsou měkké, válcovitě podlouhlé, v mládí obvykle zelené, zralé světle hnědé. Dorůstá 30 m, vzácně až 50 m. Koruna je hustě zavětvena vodorovnými, kuželovitými větvemi. Jedná se o jeden z nejoblíbenějších, sadovnicky využívaných smrků, a to jak v parcích, tak i malých zahrádkách. Pěstuje se v mnoha kultivarech. Hlavně kultivary se sivým nebo modrosivým jehličím jsou velmi dekorativní, zejména v mladém věku, tj. do 20-30 let. Roste poměrně dobře i v znečištěném ovzduší velkých měst a blízko továren, kde jiné jehličnany trpí. Díky pomalému růstu se hodí i do malých zahrádek.

Pěstování: Preferuje plně osluněné stanoviště, které podporuje intenzivní vybarvení jarních přírůstků a kompaktní růst koruny. Půda má být úrodná, středně těžká až hlinitopísčitá, dobře propustná a trvale mírně vlhká, nikoli však dlouhodobě přemokřená. Nejlépe vyhovují půdy s kyselou až mírně kyselou reakcí, přibližně v rozmezí pH 5–6,5, do výsadbové jámy se proto často přidává rašelina nebo jehličnatá hrabanka. Kolem kořenového balu je vhodné vytvořit mulč z kůry, který omezuje kolísání teploty a vysychání půdy, zároveň chrání mělký kořenový systém. Rostliny v kontejneru se vysazují od března do října, v teplých a suchých obdobích prospívá pravidelná zálivka, zejména v prvních dvou až třech letech po výsadbě. Po zakořenění snáší smrk přechodné sucho, dlouhodobé přísušky však vedou k zasychání konců výhonů, obzvláště v městském prostředí. Mrazuvzdornost kultivaru se pohybuje přibližně do –26 °C, v běžných zimách v nížinách a pahorkatinách nepřináší zimní ochrana potíže, mladé rostliny v nádobách však lépe přezimují v závětří nebo po zapuštění nádoby do půdy. Hnojení je střídmé, na jaře postačí jednorázová dávka hnojiva pro okrasné jehličnany, která podpoří rovnoměrný růst bez přehnaného prodlužování výhonů. Řez se omezuje na odstranění suchých, namrzlých či poškozených větví, zásadní tvarování není nutné. Z chorob se v nevhodných podmínkách mohou objevit houbové skvrnitosti jehličí a ze škůdců zejména svilušky či mšice, jejich výskyt výrazně omezí vzdušné stanoviště, vyrovnaná vlhkost a nepřehnojování dusíkem. Při skupinové výsadbě se doporučuje rozestup alespoň 2,5–3 m mezi jednotlivými rostlinami nebo většími dřevinami, aby měl kultivar dostatek prostoru pro rozvinutí plného tvaru a barvy.

Autor: Nikol | Revize: 25.11.2025