Smrk pichlavý 'Bizon Blue'

Detailní popis produktu

Smrk pichlavý 'Bizon Blue' - patří k jehličnanům pocházejícím ze Skalnatých hor Severní Ameriky, kde roste na chladných, větrných svazích s poměrně suchým létem. Kultivar 'Bizon Blue' vznikl v americké školce Bizon Nursery jako výběr se sytě modrým jehličím a hustším růstem. V dospělosti dorůstá přibližně 6–8 m výšky a 3–4 m šířky, růst je pozvolný a v deseti letech bývají rostliny vysoké kolem 2 m a široké asi 1,3 m. Koruna je široce kuželovitá, větve jsou krátké, tuhé a převážně vodorovné, takže vytvářejí kompaktní habitus. Jehlice jsou silné, pichlavé, 2–3 cm dlouhé, paprsčitě uspořádané kolem výhonů, na obou stranách světle až stříbřitě modré. Nejvýraznějším znakem kultivaru jsou jarní přírůstky, které raší v krémově žlutých až téměř bílých tónech a po několik týdnů ostře kontrastují se starším modrým jehličím, zejména na slunných stanovištích. Během léta přírůstky postupně tmavnou a přecházejí do modravého odstínu, koruna si však uchovává dekorativní vzhled po celý rok. Smrk pichlavý 'Bizon Blue' přináší do výsadeb stálou strukturu i mimo hlavní sezonu, husté větvení poskytuje úkryt drobným ptákům a uplatní se jako solitéra v trávníku, ve vřesovištích i ve smíšených skupinách s listnatými keři a travinami.

Smrk pichlavý, také se mu říká stříbrný smrk. Krásný jehličnatý strom, který pochází ze Severní Ameriky, kde roste na březích horských řek a také na bažinatých místech. Daří se mu jak v půdách černozemních ve stepním pásu, tak i na rašelinových a zamokřených půdách. Jehlice má delší, tuhé a silně pichlavé. Barvu mají matně zelenou, sivozelenou až stříbřitě bělavou, na každé straně mají 3-6 řad průduchů. Šišky jsou měkké, válcovitě podlouhlé, v mládí obvykle zelené, zralé světle hnědé. Dorůstá 30 m, vzácně až 50 m. Koruna je hustě zavětvena vodorovnými, kuželovitými větvemi. Jedná se o jeden z nejoblíbenějších, sadovnicky využívaných smrků, a to jak v parcích, tak i malých zahrádkách. Pěstuje se v mnoha kultivarech. Hlavně kultivary se sivým nebo modrosivým jehličím jsou velmi dekorativní, zejména v mladém věku, tj. do 20-30 let. Roste poměrně dobře i v znečištěném ovzduší velkých měst a blízko továren, kde jiné jehličnany trpí. Díky pomalému růstu se hodí i do malých zahrádek.

Pěstování: Preferuje plně osluněné stanoviště, které podporuje intenzivní vybarvení jarních přírůstků a kompaktní růst koruny. Půda má být úrodná, středně těžká až hlinitopísčitá, dobře propustná a trvale mírně vlhká, nikoli však dlouhodobě přemokřená. Nejlépe vyhovují půdy s kyselou až mírně kyselou reakcí, přibližně v rozmezí pH 5–6,5, do výsadbové jámy se proto často přidává rašelina nebo jehličnatá hrabanka. Kolem kořenového balu je vhodné vytvořit mulč z kůry, který omezuje kolísání teploty a vysychání půdy, zároveň chrání mělký kořenový systém. Rostliny v kontejneru se vysazují od března do října, v teplých a suchých obdobích prospívá pravidelná zálivka, zejména v prvních dvou až třech letech po výsadbě. Po zakořenění snáší smrk přechodné sucho, dlouhodobé přísušky však vedou k zasychání konců výhonů, obzvláště v městském prostředí. Mrazuvzdornost kultivaru se pohybuje přibližně do –26 °C, v běžných zimách v nížinách a pahorkatinách nepřináší zimní ochrana potíže, mladé rostliny v nádobách však lépe přezimují v závětří nebo po zapuštění nádoby do půdy. Hnojení je střídmé, na jaře postačí jednorázová dávka hnojiva pro okrasné jehličnany, která podpoří rovnoměrný růst bez přehnaného prodlužování výhonů. Řez se omezuje na odstranění suchých, namrzlých či poškozených větví, zásadní tvarování není nutné. Z chorob se v nevhodných podmínkách mohou objevit houbové skvrnitosti jehličí a ze škůdců zejména svilušky či mšice, jejich výskyt výrazně omezí vzdušné stanoviště, vyrovnaná vlhkost a nepřehnojování dusíkem. Při skupinové výsadbě se doporučuje rozestup alespoň 2,5–3 m mezi jednotlivými rostlinami nebo většími dřevinami, aby měl kultivar dostatek prostoru pro rozvinutí plného tvaru a barvy.

Autor: Nikol | Revize: 25.11.2025